Jednoho slunečného rána se děti v jihoanglickém městečku Horsham vrátily z přestávky, při níž si hrály na honěnou. Znepokojeny válkou na Ukrajině, začaly klást své učitelce otázky, píše list The New York Times (NYT).
„Rusko je dost velké, proč chce další zemi?“ ptaly se. Jedenáctiletý Max se s pohledem upřeným do atlasu ptal své učitelky na ruského prezidenta Vladimira Putina. „Proč většinu šílených lidí tvoří muži,“ zajímala se 11letá Jessica. Její vrstevnice Issy se otočila na učitelku. „Zůstala byste a bojovala byste za svou zemi?“ zeptala se.
Tara Harmerová, která učí již 36 let, se zamyslela. „Je to těžká otázka, že?“ uvedla. „Mým instinktem by bylo vás chránit,“ uvažovala. „Ano, myslím, že bych bojovala za svou zemi,“ dodala.
Zatímco se Evropané potýkali se šokem z války, která se odehrává skoro za humny, a snaží se zorientovat v množství válečného zpravodajství, učitelé měli jen málo času na zpracování toho, co se děje – museli dětem poskytnout odpovědi, a to rychle.
„Dostal jsem sto otázek,“ řekl Sandro Pellicciotta, který vyučuje zeměpis na střední škole v severoitalské Bologni. „A abych byl upřímný, docela se bojím, abych neřekl nějakou blbost,“ dodal.
Dnešní školáci se narodili dlouho po balkánských konfliktech v 90. letech a někteří byli ještě batolata, když vrcholila válka v Sýrii. Žádný konflikt, který si vzhledem ke svému věku mohou pamatovat, se na jejich tiktokových kanálech neobjevil v takové míře jako válka na Ukrajině, ani se neodehrával tak blízko jejich domova.
Vzdálenost mezi světem dětí a světem geopolitiky se smrskla a učitelé se snaží zmírnit obavy svých žáků, že je válka zasáhne všechny. Učitelé zároveň uvádějí, že je pro ně po dvou letech pandemie obtížnější děti přesvědčit o tom, že svět není nepřátelské místo.
Učitelé z celé Evropy, z nichž mnozí byli osloveni telefonicky, popisovali problémy, kterým ve třídě čelí, a otázky, které jim žáci kladou.
V Marseille zvedl desetiletý žák ruku, aby řekl, že se chce schovat. Osmnáctiletý student ve Varšavě se obával, že by mohl být povolán do boje. Šestnáctiletá studentka v Miláně uvedla, že si neumí představit, co ji v budoucnu čeká. Chlapec v Toskánsku po zhlédnutí falešného videa přemýšlel, zda někdo vybombardoval Eiffelovu věž.
Vlády po celé Evropě si všimly výzvy, které válka na Ukrajině pro učitele představuje, a vypracovaly pro ně pokyny.
Britské ministerstvo školství uvedlo, že nynější situace „vyvolává problémy, se kterými se některé školy a učitelé možná nikdy předtím nesetkali“. Doporučilo učitelům, aby „zjišťovali fakta“ a podporovali diskusi, a poskytlo zdroje pro boj s dezinformacemi.
Francouzská vláda uvedla, že by učitelé měli vysvětlovat společnou historii Ruska a Ukrajiny, ale zdůraznit, že to „nepodporuje tezi, že Ukrajina, která je svrchovaným státem, nemá právo na nezávislost“. Podle pokynů by učitelé také neměli trvat na tom, aby se o válce diskutovalo, pokud se do toho nebude studentům chtít.
Varšavský učitel Stanislaw Dutka s takovým přístupem souhlasí. V první den ruské invaze jej ale jeho sedmáci požádali, aby výuku přerušil a mluvil s nimi o Ukrajině. Nejprve jim dal papíry na kreslení, aby se zklidnili. Pak se jich zeptal, jestli chtějí něco říct. „Všichni zvedli ruku,“ uvedl. „Byla to taková autoterapie,“ dodal.
V únoru se studenti Pellicciotty ptali, zda na Ukrajině propukne válka. Když začala, chtěli vědět víc. „Kdybyste byl na Putinově místě, zaútočil byste?“ zeptal se ho jeden student.
V konfliktu, který je označován za první válku, která je na tiktoku, mají děti a dospívající přístup k množství informací, jež jsou často neověřené a znepokojivé a mohou vyvolávat úzkost. Pellicciotta je rád, že může studentům, kteří za ním přicházejí s otázkami, vysvětlit, co je pravda a co ne. Podle něj je zásadní porozumět geografii. „Krása zeměpisu spočívá v tom, že vám dává nástroje k interpretování reality,“ řekl. „Nedává vám odpovědi,“ dodal. Ukázal studentům mapu Ukrajiny a vyznačil, kde má planiny a přístup k moři s tím, že to jsou pro ambiciózního zahraničního vůdce žádané atributy. Podle Pellicciottových slov bylo ve třídě těžké podat objektivní výklad. V této souvislosti poznamenal, že zatímco část žáků Putina považuje za „bestii“, jiní ho vnímají jako „hustého a tvrdého“ lídra.
Pro jiné učitele zaujatost problém nepředstavovala. „Je to tak zjevná imperialistická válka,“ řekl Thor Alexander Almelid, který vyučuje na základní škole v norském Oslu. „Je to prostě otázka dobra a zla,“ dodal. Před svou sedmou třídou rozevřel mapu světa, která shodou okolností byla ještě z 80. let 20. století a zobrazovala Sovětský svaz. Studentům vysvětlil, že se svět ocital nad propastí již v minulosti, ale diplomacie zabránila jaderné válce. Nakonec však řekl, že nezbývá než doufat, že jaderná válka nenastane. „Snažil jsem se, abych je co nejvíce uklidnil a ubezpečil,“ uvedl. „Nechci ale svým studentům lhát,“ dodal.
U mladších dětí se rovnováha mezi pravdou a ujištěním kloní spíš k tomu druhému.
„Putin je tak trochu takový, hádá se se sousedy – copak se vaši rodiče nehádají se sousedy?“ řekla třeťákům na sicilské základní škole jejich učitelka Jessica Licciardiová. Když jí jedno dítě řeklo, že Putin zabíjel děti v nemocnicích, odpověděla, že se to stalo omylem. „Já jim prostě nemůžu říct, že zabíjejí děti,“ řekla. „Je to příliš těžké,“ dodala. Přesto, když nad školou prolétly stíhačky, což se kvůli nedaleké základně děje často, byla ve třídě znát nervozita. „Blíží se sem válka?“ zeptalo se jedno z dětí. „Máme tady Rusy?“ dodalo. Licciardiová dětem řekla, že v Itálii jsou Rusové, ale nejsou zlí a nechystají válku.
Nicky Coxová, šéfredaktorka First News, britských novin pro děti, uvedla, že se její publikace také snažila předat tento vzkaz. „Nechceme, aby ruské děti byly kvůli Putinovi šikanovány,“ uvedla. „Víme, že k tomu dochází,“ dodala.
Když Emeline Boutaudová, která učí na střední škole v Paříži, viděla během dovolené v televizi záběry z invaze, okamžitě si vzpomněla na své studenty. „Jak pro to mohu najít slova,“ řekla. „Sama tomu nerozumím,“ dodala. Po návratu do školy pocítila úlevu, když se k ní na workshop o válce na Ukrajině připojil dobrovolník z organizace zabývající se mediální gramotností.
Členové organizace Entre les Lignes (Mezi řádky) v posledních týdnech objížděli francouzské školy a vysvětlovali, že Putin nechce „obnovit USA“, jak řekl jeden zmatený student, a že hrozba použití jaderné bomby nemusí nutně znamenat, že „to udělá“. Zakladatelka organizace Sandra Laffontová byla šokována mírou strachu mezi desetiletými dětmi, které nedávno navštívila v Marseille. Ukázala jim vzdálenost mezi Francií a Ukrajinou na mapě a vysvětlila, že Francie není na pokraji války. Řekla ale, že si učitelé musí zvyknout na to, že nebudou znát odpovědi na veškeré otázky. „Například, proč to Putin udělal… Na to nemám odpověď,“ uvedla.
Mnoho studentů však přišlo s vlastním řešením. Jessica ze třídy paní Harmerové navrhla, že by Ukrajinci mohli použít tisíce houbiček na nádobí, aby vysušili řeky, a uvěznili tak ruské tanky ve vysušených korytech. Pro jedenáctiletého Ajaye bylo řešení konfliktu patrné z jeho atlasu. „Jsou to prostě dvě různé země,“ řekl. „Jedna je velká a zelená, druhá je malá a růžová,“ dodal.
