Pohádky jsou nedílnou součástí dětství mnoha generací a často přinášejí důležité životní lekce. Přesto ale v sobě některé skrývají poselství, která mohou být pro děti zavádějící nebo dokonce škodlivá. Když Charles Perrault napsal Popelku, ukončil ji dvěma protichůdnými morálními poučeními: že dobrota je důležitější než vzhled, ale zároveň, že bez pomoci „kmotřičky“ nebo „kmotříčka“ nelze dosáhnout úspěchu. Tím vlastně říká, že bez silných kontaktů není snadné prorazit.
1. Dobrota neznamená být hospodyňkou
Pohádky jako Sněhurka, Popelka nebo Kráska a zvíře často idealizují ženské postavy, které tráví většinu času domácími pracemi. Dobré postavy se vyznačují především svou obětavostí a dovedností v domácnosti, zatímco záporné postavy často domácí práce neovládají nebo o ně nejeví zájem.
Tento model může u dětí vyvolat dojem, že hodná dívka je ta, která se zaměřuje výhradně na domácnost, což ale neodpovídá současným hodnotám o rovnosti a svobodném rozvoji.
2. Manželství není nejvyšší odměna
V mnoha pohádkách jsou příběhy vystavěny podle struktury: „problém — dobrodružství — odměna“. Zatímco pro chlapce bývá odměnou titul, bohatství nebo spravedlnost, pro dívky je to obvykle manželství.
Tento vzorec může dětem naznačovat, že pro dívky je nejvyšším cílem a známkou úspěchu najít si muže a vdát se. V dnešní době však společnost vnímá mnoho jiných cílů, kterých mohou ženy dosáhnout a které jsou stejně hodnotné.
