Ruský stíhací letoun páté generace Su-57 zahájil letové zkoušky s motorem druhého stupně, jak jeho autoři nazývají očekávané motory pod označením „Izdělije 30“. Moderní pohonné jednotky mají letounu dát podobné výkony, kterými disponuje americká F-22.
Stíhací letoun Su-57 pokračuje ve zvyšování svých bojových schopností. Letoun již dostal novou výzbroj, nyní je na řadě druhý stupeň motoru („Izdělije 30“). Podle státní korporace Rostec k dnešnímu dni již byly zahájeny letové zkoušky s novým motorem. Dodání modernizovaného stíhacího letounu letectvu je přitom v rámci stávajícího kontraktu. V rámci něj má ruské letectvo obdržet 76 stíhaček Su-57, z nichž část bude vojskům dodána s motorem prvního stupně AL-41F1 a část s motorem druhého stupně (I30).
Letoun pro 90. léta
V roce 1979 Sovětský svaz nastínil potřebu stíhacích letounů nové generace, které měly být uvedeny do služby v 90. letech. Program byl pojmenován I-90 („Istrebitěl 90“ – „Stíhací letoun 90“) a požadoval, aby stíhací letoun byl víceúčelový. Tedy aby měl schopnosti útoku na pozemní cíle, a nahradil jak MiG-29, tak také Su-27 ve službě frontového taktického letectva.
Tyto požadavky měly splnit dva následné projekty, MFI a menší LFI, jejichž koncepční práce začaly v roce 1983. Mikojan byl vybrán pro MFI a začal vyvíjet svůj MiG 1.44/1.42. Suchoj zahájil v roce 1983 vlastní program vývoje technologií pro stíhací letoun nové generace, jehož výsledkem byl nakonec experimentální letoun S-32 (dnes známý jako Su-47) s negativní šípovitostí křídla.
Kvůli nedostatku finančních prostředků po rozpadu Sovětského svazu byl MFI opakovaně odkládán. První let prototypu MiG 1.44/1.42 se proto uskutečnil až v roce 2000, tedy s devítiletým zpožděním. Kvůli vysokým nákladům byly MFI a LFI nakonec zrušeny, zatímco ruské ministerstvo obrany začalo pracovat na novém programu stíhacích letounů příští generace. V roce 1999 ministerstvo zahájilo program PAK FA, jehož soutěž byla vyhlášena v dubnu 2001.
Obě společnosti měly navíc rozdílné filozofie návrhu letounu. Mikojanův E-721 byl menší a cenově dostupnější, s normální vzletovou hmotností 16-17 tun. Naproti tomu Suchoj T-50 by byl relativně větší a výkonnější, s normální vzletovou hmotností 22-23 tun. V dubnu 2002 ministerstvo obrany vybralo jako vítěze soutěže na PAK FA a vedoucí konstrukční kancelář nového letounu firmu Suchoj. Zohledněny byly zejména zkušenosti firmy Suchoj z 90. let, jejíž úspěšný vývoz derivátů Su-27 zajišťoval finanční stabilitu značné části ruského vojenskoprůmyslového komplexu.
Ruský „stealth“
Pozdější Su-57 je ruský víceúčelový stíhací letoun páté generace, který byl navržen s využitím technologie „stealth“. Stíhačka je určena k ničení vzdušných, pozemních a námořních cílů, včetně systémů protivzdušné obrany. Letoun je schopen dálkového průzkumu, a tak může bojovat zcela samostatně (bez pozemního navedení). Palubní řídicí systém je pak schopen sledovat najednou až 60 cílů a současně ostřelovat až 16 z nich.
V roce 2004 společnost Suchoj předpokládala, že by se Su-57 mohl stát základem rodiny bojových letounů pro ruské letectvo, podobně jako rodina Su-27. Pod programovým názvem Megalopolis tak dosavadní Su-57 modernizovala s označením Su-57M. Modernizace přitom rozšiřuje základní konstrukci Su-57 o vylepšené systémy pro plnění úkolů, zvýšení spolehlivosti a údržby, zabudování elektromechanických pohonů a nové motory NPO Saturn AL-51F-1 (dříve známé právě pod kódovým označením Izdělije 30).
Od roku 2022, kdy Rusko zaútočilo na Ukrajinu, mezinárodní sankce uvalené na ruský obranný průmysl brzdí vývoj Su-57. Zejména proto, že Rusko nemůže dovážet nedostatkové polovodiče a high-tech obráběcí zařízení z Evropské unie. Potenciální exportní prodej ruských výrobků, včetně vojenských letadel, se také zastavil, protože Rusko nemůže obchodovat s použitím amerických dolarů.
Sjednocená letecká korporace (ruské konsorcium, spojující všechny výrobce vojenských letadel) však přesto oznámil, že modernizovaný letoun Su-57 uskutečnil svůj první let 21. října 2022 a program pokračuje dál.
