Dny se zkracují a noci se prodlužují. Okolo páté hodiny se tak pomalu začíná stmívat a na procházky po práci už není moc prostoru. Co ale vyrazit do víru noci? Ve tmě totiž často i cesty, které známe, vypadají jinak, a stávají se dobrodružstvím.
Tma je pro mnohé z nás něco, čeho se bojíme a čemu se vyhýbáme. Stala se metaforou zla a deprese. Ve státech, kde po většinu zimy vládne tma, se jí ale obyvatelé naučili přijímat. Během polární noci za polárním kruhem totiž Slunce nevystoupí nad obzor vůbec. I tak místní vyrážejí ven.
„Po většinu dějin lidstva žil člověk v těsném kontaktu se zemí. Pouze za posledních několik set let jsme se uzavřeli před naším přirozeným prostředím. Chůze v noci je mocný způsob opětovného připojení. Když je vaše vidění sníženo, vaše ostatní smysly se zostří,” uvedl pro Guardian průvodce společnosti School of the Wild, která organizuje na jihovýchodním pobřeží Anglie noční procházky, Nigel Berman.
V oční sítnici najdeme dva druhy receptorů – tyčinky a čípky. Právě tyčinky jsou zodpovědné za vidění v noci. Jsou mnohem citlivější na světlo, ale neschopné vnímat barvy.
Novinářka Lizzie Enfield si tour vyzkoušela. „Normálně bych si v tuto noční hodinu dala sklenku vína před televizí. Být venku je ale ryzejší forma relaxace. Zapomínám na pracovní a rodinné problémy a začínám splývat s okolím,“ píše o svém zážitku.
Samozřejmě chůze v noci není bez rizika. Dle Lizzie Enfield je například důležité znát svou trasu ve dne, mít dobré navigační schopnosti, být správně vybaven – čepice, rukavice, horký nápoj, a vybrat příznivé počasí. „Chůze v noci je jako objevování nového světa na prahu vašich dveří.“
Noční procházky nabízí také různé národní parky, které slibují hvězdnou oblohu, nebo mnoho charitativních organizací. MoonWalk, organizovaný charitou proti rakovině prsu Walk the Walk, se například nyní koná po celém světě.
Až tedy bude opět možné vyjít za tmy do ulic, jděte si provětrat hlavu a zbystřit své smysly!
