Pod podlahou někdejšího sídla nacistického pohlavára Hermanna Göringa v Polsku ležely podle serveru Popular Mechanis a The Guardian ostatky pěti lidí. Archeologové při vykopávkách v Hitlerově Vlčím doupěti narazili na tři dospělé a dvě děti. Kostry neměly ruce ani chodidla. Kdo mrtvé pohřbil a proč, zůstává záhadou.
Badatelé z nadace Latebra původně hledali pozůstatky dřevěné podlahy. Přibližně deset centimetrů pod povrchem však objevili lidskou lebku. Následně zavolali policii a následující průzkum odhalil čtyři další kostry.
Mezi mrtvými byl také kojenec. Podle účastníků výzkumu ležela všechna těla vedle sebe, orientovaná stejným směrem. Nenašli u nich oblečení ani osobní předměty. Právě tyto okolnosti proměnily archeologický nález v mimořádně znepokojivou hádanku.
Chybějící kosti rukou a chodidel mohly podle odborníků podlehnout rozkladu. Nelze však vyloučit ani jejich úmyslné odstranění. Příčina smrti není známá. Ani vyšetřování policie zatím nepřineslo jednoznačnou odpověď na okolnosti jejich úmrtí.
Tajemství pod podlahou
Vlčí doupě nedaleko polského Kętrzynu sloužilo za druhé světové války jako přísně střežené Hitlerovo velitelství. Nacistické vedení odtud plánovalo vojenské operace proti Sovětskému svazu. V červenci 1944 zde důstojník Claus von Stauffenberg neúspěšně zaútočil na Hitlera bombou ukrytou v aktovce.
Göringova vila byla součástí rozsáhlého komplexu. Německé jednotky jej při ústupu zničily, aby nepadl do rukou Sovětů. Přístup veřejnosti zůstával po desetiletí omezený.
Zkoumání ostatků přineslo další překvapení. Podle posudku citovaného časopisem National Geographic by kostry mohly pocházet z meziválečných let 1918 až 1939. Pokud se tento odhad potvrdí, mrtví mohli být pohřbeni ještě před vybudováním nacistického velitelství. Jenže hrob ležel těsně vedle potrubí ze čtyřicátých let. Stavbaři tak mohli na ostatky narazit už při budování vily.
Objev vyvolal také dohady o okultních rituálech. Nedaleké zkameněliny belemnitů ale nejsou jejich důkazem. V oblasti se vyskytují přirozeně.
Nadace plánovala radiokarbonové datování, které by mohlo stáří kostí upřesnit. Bez něj zůstává otevřená i nejznepokojivější otázka: kdo pět lidí uložil pod podlahu a proč?
