Ty nejbizarnější a často nejsmutnější příběhy píše sám život. Nad zkušeností naší čtenářky zůstává zdravý rozum stát. Dokonale ji vystihuje přísloví – pro dobrotu na žebrotu, láska je slepá a také – hloupost je věčná.
Eva byla ze dvou dcer odmalička tou privilegovanější. A zároveň výbojnější. Podle ženy, která byla součástí tohoto příběhu, Eva na svou starší sestru Alenu již od útlého věku vymýšlela intriky a snažila se dostat ji do problémů. Dařilo se jí to. Zatímco ona sama vždy ze všeho vyšla jako svatoušek a rodiče na ni nevztáhli ruku, Alena vždy vyfasovala tresty v podobě domácích prací a bití.
Bouřlivé začátky
Když se Alena jako dospívající dívka na škole zamilovala do svého spolužáka, perspektivního studenta z dobré rodiny, rodičům se její známost z nějakého důvodu nepozdávala, a tak dělali vše, aby vztah rozbili. Povedlo se. Druhého takového Alena už nenašla. Její další měl podstatně méně kreditů. To se jejím rodičům líbilo ještě méně. A tak Alenu vyhodili z bytu se slovy, „ať si táhne za ním“. Táhla.
