Na celém světě ubývá zdrojů pitné vody, což nakonec může vést k dalším válkám. Upozornil na to Francis Galgano, docent na katedře geografie a životního prostředí při Villanova University v Pensylvánii. Označil to za jednu z největších ekologických bezpečnostních výzev tohoto století. Informuje o tom CNBC.
Galgano je specialista na vojenskou geografii a enviromentální bezpečnost. Nedávno v časopisu Case Studies in the Enviromental publikoval studii, v níž se zabýval vztahem mezi nedostatkem vody, geopolitikou a potenciálem válek.
Za dva největší problémy označil špatnou správu vody, politiku a klimatickou krizi. Nejvznětlivějšími oblastmi jsou podle něj přeshraniční povodí, kde už nějakou dobu trvá napětí a potenciál pro ozbrojený konflikt je tam vysoký.
Water shortages are likely brewing future wars — with several flashpoints across the globe https://t.co/vv3qpQ6Eyr
— CNBC (@CNBC) September 5, 2024
„Na jedné straně máme problém se správou a na druhé zhoršující se vyprahlost a změnu klimatu. Myslím, že to je základní věc, která destabilizuje schopnost řešit konflikty o vodu mírovou a účinnou cestou,“ cituje televize CNBC Galgana.
„Opravdu doufám, že se mýlím, ale tohle je můj postoj a zdá se, že data ho rozhodně potvrzují,“ dodal odborník. Identifikoval celkem devět mezinárodních povodí coby ohnisek probíhajících sporů a hrozících násilných událostí.
Státy podél povodí Nilu, Etiopie a Egypt, jsou v mnohaletém sporu kvůli rozestavěné Přehradě velkého etiopského obrození, mamutího vodohospodářského projektu etiopské vlády na Nilu a pravděpodobně největší přehrady v Africe.
Každý chce vodu jen pro sebe
Egypt se obává omezení zásobování vodou pro svou populaci i zavlažování po proudu. Již před čtyřmi lety pohrozil válkou. I proto se Etiopie obává uzavřené obranné smlouvy mezi Egyptem a Somálskem začátkem srpna.
„Pokud přehrada podstatně omezí tok vody v Egyptě, pak je to určitě bod vzplanutí,“ obává se Galgano. „Od roku 2011 se snaží přijít s nějakou strukturovanou dohodou a stále se jim to nedaří. Vidím to jako skutečný problém.“
Jako další bod vzplanutí označil expert řeky Eufrat a Tigris. O využívání vody z těchto zdrojů se přou Turecko, Irák a Sýrie. Ankara přitom v tomto ohledu zastává agresivní, uzurpátorskou politiku a v regionu současně panuje dlouhodobé sucho.
Pak tady máme řeky Brahmaputra a Indus mezi Indií, Pákistánem a Nepálem, kde můžeme vidět obdobné napětí kvůli vodě a extrémní vlny veder se suchem. Možných vodních válek v těchto oblastech se obává i Program OSN pro životní prostředí (UNEP).
Upozornil na důležitost ochrany a obnovy přírodních ekosystémů, zefektivnění hospodaření s vodou a recyklaci odpadních vod pro opětovné použití. Současně poukázal na nutnost zavádět opatření sjednoceně s ostatními stranami v daném regionu.
