Nová studie uvádí, že se děti mohou několik měsíců po narození smát jako některé opice. Jak děti stárnou, jejich smích začíná více znít jako u dospělých lidí. O studii, která se objevila v Biology Letters, informuje ScienceNews.
Mariska Kret, kognitivní psycholožka na Leiden University v Nizozemsku, a její kolegové se rozhodli podívat na to, jak se děti smějí. Prohledali internet a sesbírali videa se smějícími se dětmi ve věku od 3 do 18 měsíců. Posléze požádali 15 specialistů zabývajících se řečí a desítky lidí, aby smích dětí posoudili. Hodnocení ve výsledku zahrnovalo desítky krátkých zvukových klipů.
Výsledky ukázaly, že mladší kojenci kolem 4 měsíců se smáli při nádechu a výdechu, zatímco starší děti ve věku 18 měsíců zejména při výdechu.
Šimpanzi se smějí hlavně dvěma způsoby. Jeden je jako lapání po dechu, se zvukem vycházejícím jak při nádechu, tak při výdechu, a u druhého dochází ke smíchu při výdechu. Dospělí lidé mají tendenci smát se při výdechu, píše ScienceNews.
Zjištění tedy naznačuje, že smích kojenců se s věkem stává méně opičím. Dle vědců jak zrání vokálních traktů, tak sociální interakce mohou vývoj ovlivnit. Smát se začínají lidé kolem 3 měsíců věku. Na začátku však „nedosahují svého plného potenciálu,“ říká Kret.
V další části studie vědci využili jiné audio nahrávky a jiné posluchače. I ty ukázaly, že starší kojenci se zřejmě smějí hlavně při výdechu. Účastníci obou částí pokusu uvedli, že smích znějící více jako u dospělých bylo příjemnější slyšet a byl více nakažlivý.
Sociální interakce by tak mohly smích dětí formovat. Tato myšlenka dle Mariny Davily Ross, psycholožky z University of Portsmouth v Anglii, odpovídá pozorování šimpanzů. V jejich různých sociálních skupinách může mít smích poněkud odlišný zvuk a sociální funkce. Lidé i šimpanzi tak upravují svůj smích na základě zpětné vazby od vrstevníků, dodává Ross.
Počet analyzovaných nahrávek je však malý, dodává D. Kimbrough Oller, biolog z University of Memphis v Tennessee. Dle něj by vědci měli poslouchat nahrávky z celého dne kojence, aby lépe porozuměli rozsahu ranného smíchu. Ross poznamenává, že smích zahrnuje více než jen dech, nicméně pro výzkum to poskytuje dobrý výchozí bod.