Nebezpečí pro život na Zemi hledáme mezi hvězdami. Hledíme k nebesům, místo toho bychom však měli upnout pozornost na malebný povrch naší planety, který v nás zcela mylně vzbuzuje pocit bezpečí. Dvojice vědců ze Spojeného království ve své nové studii podle ScienceAlert upozorňuje, že život na Zemi ukončí spíše supervulkány než dopady asteroidů či komet.
Profesor vulkanologie na univerzitě v Birminghamu Michael Cassidy a výzkumnice z Centra pro studium existenčních rizik Cambridgeské univerzity Lara Mani v nové studii publikované v časopise Nature upozorňují, že vědci věnují příliš mnoho pozornosti hrozbám pro život, jako jsou asteroidy a komety, přehlížejí ale nebezpečí skrývající se na zemském povrchu, píše web ScienceAlert.
The World Is Not Ready For The Next Super-Eruption, Scientists Warn https://t.co/AHfCI82c7S
— ScienceAlert (@ScienceAlert) September 6, 2022
„Když se snažíme podívat na náš vlastní soudný den, připomínáme si osud dinosaurů, investujeme do monitorování asteroidů a zkoušíme je vychýlit,“ naráží dvojice vědců na misi americké agentury NASA DART, v jejímž průběhu tento měsíc narazí sonda do asteroidu a pokusí se jej vychýlit z dráhy. „Přímo pod nohama na nás ovšem číhá mnohem větší nebezpečí,“ pokračují vědci. „Sopky.“
Podle nich budou rozsáhlé sopečné erupce v příštím století stokrát pravděpodobnější než dopad ničivých asteroidů a komet.
Falešný pocit bezpečí
Vědci považují misi DART za užitečnou. Hrozby z kosmu tedy nepodceňují. Upozorňují však, že neexistuje žádný podobný projekt, který by nás ochránil před supererupcemi. To se podle nich má změnit.
Domnívají se, že sopkám nevěnujeme tolik pozornosti, neboť „ohnivé koule“ přilétající z kosmu jsou mnohem exotičtější. Vulkány jsou roztroušeny po celém zemském povrchu. Zasazeny jsou často do krásné přírody, což nám dává falešný pocit bezpečí. Ve skutečnosti však v podstatě kráčíme po tikajících bombách disponujících velkou ničivou silou.
Lidstvo již zažilo mnoho erupcí. Loni například výbuch sopky Hunga Tunga v jižním Pacifiku. Erupce takového rozsahu jsou ovšem nic v porovnání se supererupcemi o 8 magnitudách, k nimž dochází v průměru jednou za 15 000 let.
K poslední, nejsilnější erupci v posledních 25 miliony letech, došlo před 75 000 lety. Ta vypustila do ovzduší miliardy tun oxidu siřičitého, a ten se v oblacích přeměnil na kyselinu siřičitou. To vedlo ke kyselým dešťům.
Lidský duh téměř vyhynul. Na Zemi přežilo pouze 5000 až 10000 jedinců. V těch dobách nežilo na Zemi tolik lidí, co dnes. Vědci navíc poznamenávají, že mnoho měst vyrostlo poblíž nebezpečných sopek.
Podle dat má supererupce zpoždění. K poslední došlo před 22 000 lety. Erupce o magnitudě 7 nastala v roce 1815. Vulkán Tambora v Indonésii zahubil asi 100 000 lidí.
