Borovice vysazené mimo svou původní oblast mohou růst několikanásobně rychleji a současně lépe snášet nedostatek vody. Výsledky rozsáhlého výzkumu však neznamenají, že by výsadba nepůvodních jehličnanů představovala jednoduché řešení klimatické změny. Některé druhy se totiž nekontrolovaně šíří a ohrožují původní přírodu.
Mezinárodní tým porovnal jehličnany pocházející ze severní polokoule s příslušníky stejných druhů vysazenými na jižní polokouli. Výzkum zahrnoval devět druhů z čeledi borovicovitých a 192 lokalit v Americe, Evropě, Africe a Oceánii. Vědci se zaměřili například na borovici montereyskou, borovici těžkou, borovici pokroucenou a borovici lesní.
Rychlý růst neznamenal menší odolnost
Z odebraných vzorků dřeva odborníci určovali šířku každoročních přírůstků a sledovali, jak růst stromů souvisel s klimatickými podmínkami. Jehličnany na jižní polokouli rostly v některých případech až čtyřikrát rychleji než stejné druhy ve své původní oblasti. Během sucha se jejich růst zároveň zpomalil méně a po návratu příznivějších podmínek se stromy rychleji zotavily.
„Vidíme kombinaci, která by podle ekologické teorie neměla nastat: stromy rostou mnohem rychleji a zároveň lépe odolávají suchu,“ míní vedoucí výzkumu Alex Fajardo z chilského Institutu ekologie a biodiverzity a Univerzity v Talce.
Výsledky částečně vysvětluje fungování samotných stromů. Jehličnany rostoucí mimo původní oblast měly větší zásoby uhlíkatých látek, které mohou rostlinám pomáhat překonat nedostatek vody. Rozbor izotopů uhlíku také naznačil, že si tyto stromy dokážou během sucha lépe udržet fotosyntézu.
Výhodu jim pravděpodobně poskytuje také únik před přirozenými nepřáteli. V původních oblastech musejí jehličnany čelit specializovaným býložravcům, chorobám a konkurenčním druhům. Na jižní polokouli žádné původní borovice nerostou, a vysazené stromy proto mohou část energie určené na obranu využít k rychlejšímu růstu nebo ke zvládání nedostatku vody.
Původní lesy nabízejí šetrnější možnost
V Chile výzkumníci odebrali vzorky také z původních porostů pabuků rostoucích v blízkosti borových plantáží. Tyto stromy přirůstaly pomaleji než vysazené borovice, ale rychleji než jehličnany v původních oblastech severní polokoule. Jejich odolnost vůči suchu byla srovnatelná s nepůvodními borovicemi.
Pabuky mají navíc hustší dřevo, a do stejného objemu proto mohou uložit více uhlíku. Fajardo se domnívá, že zachování a rozšiřování původních druhotných lesů by mohlo být udržitelnější cestou ke zvýšení množství zachyceného uhlíku než zakládání plantáží nepůvodních jehličnanů.
Autoři zároveň upozorňují, že rychlý růst a odolnost vůči suchu mohou některým borovicím usnadňovat šíření mimo plantáže. Příkladem je borovice pokroucená, která ohrožuje původní ekosystémy v chilském regionu Aysén. Souvislost mezi její odolností a úspěšným šířením však výzkum přímo nezkoumal a bude ji nutné dále prověřit.
