Země byla kdysi žhavá koule bez života a vědci pořád zjišťují, jak se z ní stala modrozelená planeta. V roce 2025 přibylo několik překvapivých zjištění od nejstarších hornin až po dění hluboko pod povrchem.
V severním Quebecu leží skály, které mohou být nejstarší známou částí zemské kůry. Nové datování jim přisoudilo stáří 4,16 miliardy let, tedy dobu krátce po vzniku planety. Výsledek ale ještě není stoprocentní, protože u tak starých hornin je těžké měření jednoznačně potvrdit.
Vysvětlení dostala i legenda o „bludičkách“, světýlkách, která lidé po staletí vídali nad močály. Vědci popsali, že může jít o drobné záblesky, které zapalují mikroskopické bublinky metanu. Další výzkum navíc naznačil, že podobné minizáblesky mohly kdysi dávno pomoct nastartovat chemii, ze které se později vyvinul život.
Změny se řešily i u magnetického severu, který se na rozdíl od zeměpisného severu pořád posouvá. Vědci proto aktualizovali model, podle kterého se řídí navigace, aby zůstala přesná pro letadla i lodě. Magnetický sever se dlouhodobě posouvá z Kanady směrem k Rusku a v posledních letech se jeho tempo zpomalilo.
Hodně pozornosti vzbudil objev nejhlubšího známého ekosystému živočichů v oceánu. V extrémních hloubkách, kam nedosáhne světlo, tamní tvorové přežívají díky chemii, konkrétně metanu. Vědci zároveň přišli s tím, že mikrobi v sedimentech umí vytvářet metan způsobem, který dřív nepředpokládali.
A úplně nejvíc se mluvilo o zemském jádru. Vědci zaznamenali změny v jeho chování i tvaru a jedna ze studií naznačila, že z nitra Země na povrch může unikat i nepatrné množství zlata. Zní to jako sci fi, jenže je to extrémně pomalý proces v měřítku milionů let.
