Ukrajinská energetická infrastruktura se tento týden opět stala terčem ruského útoku a miliony lidí zůstaly bez proudu. Zatímco teploty v zemi klesají pod bod mrazu, panují obavy, že Moskva – která má potíže zvítězit ve válce, kterou rozpoutala – využívá zimu jako zbraň. A nikde není zřetelnější, jak to může vypadat, než ve městech podél frontové linie na východě Ukrajiny. V Avdijivce se lidé naučili rozeznat přilétající dělostřelecký granát od toho odlétajícího podle zvuku. Často však nemá smysl se schovávat. Kusy šrapnelů mohou prorazit kovové dveře jako papír, píše BBC News.
„Ve válce vás nezabijí náhodou. Náhodou přežijete,“ říká jednasedmdesátiletý Anatolij, který se musel přestěhovat do sklepení poté, co jeho byt zničil požár po ostřelování. Nyní se bojí svůj úkryt opustit. „Jít do obchodu nebo vynést odpadky je aktem odvahy. Nikdy nevíte, jestli se vrátíte, nebo ne,“ říká.
Ukraine war: Facing a harsh winter on the front line https://t.co/fYtOvzuTUH
— BBC News (World) (@BBCWorld) November 25, 2022
Avdijivka je na frontové linii od roku 2014, kdy vypuknul na východě Ukrajiny konflikt. Poté, co Rusko v únoru napadlo Ukrajinu, mnozí předpovídali, že město rychle padne. Přesto je stále pod kontrolou ukrajinských ozbrojených sil. Svým způsobem se Avdijivka stala symbolem ruského selhání na Donbasu. Neustálé bombardování z ní však učinilo město duchů. Její dříve rušné ulice s barevnými nástěnnými malbami na budovách jsou nyní opuštěné.
Podle šéfa vojenské správy Avdijivky Vitalije Barabaše ruské síly pokračují v pokusech město obklíčit z jihu a severu. „Nemohou zahájit přímý útok, protože naše pozice jsou zde dobře opevněné, takže jejich taktika je jednoduchá – srovnat vše se zemí, neustálé ostřelování pomocí dělostřelectva a salvových raketometů,“ popisuje Barabaš.
Navzdory každodenním útokům zůstává v Avdijivce asi 2000 lidí. Mnozí z nich přežívají díky humanitární pomoci poskytované místními i mezinárodními organizacemi. Většina lidí už nemá žádný příjem.
Oleksij Savkevič před válkou pořádal v Avdijivce umělecké festivaly a akce pro mládež. Nyní ve válečné zóně rozváží potravinové balíčky, na sobě má přitom neprůstřelnou vestu. „Důchodci si nemohou vybrat peníze a lidé přišli o práci, takže jsou hodně závislí na dodávkách potravin, které rozvážejí dobrovolníci,“ popisuje.
S klesajícími teplotami se objevuje nový nepřítel – zima. Většina lidí upíná své naděje ke starým kovovým kamnům zvaným „buržujka“, která byla populární před sto lety. Plyn ani tekoucí voda tady není.
Aby zůstali v kontaktu s okolním světem, scházejí se lidé ráno na místě, kde je elektřina a mobilní síť. Úřady totiž zřídily místo, kde generátor napájí mobilní anténu. Návštěvníci sedí na schodech a na displejích telefonů zjišťují nejnovější zprávy. U vchodu stojí stůl zavalený prodlužovacími kabely a nabíječkami. Ticho přerušuje pípání přijatých zpráv.
Téměř všichni tady říkají, že se jim z města nechce. „Nejsem připravená žít v táborech a stěhovat se z místa na místo jako bezdomovci,“ říká jedna žena. „A nemůžu si dovolit pronajmout byt,“ dodává. Jeden muž vysvětluje, že neodejde kvůli své babičce, která je neoblomná a chce zůstat v Avdijivce.
Místní úřady však vyzývají lidi, aby se co nejdříve evakuovali. Varují, že mnoho obyvatel nepřežije nadcházející zimu. „Říkáme jim, že nebudeme schopni zajistit jídlo, nebudeme schopni evakuovat lidi, i když se někdo rozhodne odejít, protože cesty nebudou uklizené (od sněhu),“ říká Barabaš. „Říkáme lidem – chápete, že i když neumřete hlady, tak můžete jednoduše umrznout?“ dodává.
Záchranná služba ve městě nefunguje a lékařská pomoc je velmi omezená. Je tady jeden lékař, který nyní žije v nemocnici. Obává se přitom nárůstu případů nemocí vzhledem k tomu, že lidé žijí v extrémních podmínkách.
Šedesátiletá Olena stále žije ve svém poničeném bytě. Okna jsou rozbitá a podlaha se může každou chvíli propadnout. Budovu zasáhl dělostřelecký granát, který ve zdi zanechal velkou díru. Bez plynu a elektřiny si vaří jídlo na ohni před domem. „Možná odejdu. Jestli to tady zase budou ostřelovat, mohli by vyhodit do vzduchu celou budovu. Všechny ty byty, které jsou pod mým, jsou zničené,“ říká.
A zatímco čeká, než se uvaří její polévka, proletí nad ní dělostřelecký granát, který přistane o několik stovek metrů dále. Je čas jít schovat se dovnitř. Zvuky explozí a střelby přitom všem připomínají, že zima v Avdijivce přináší mnohá nebezpečí.
