Aljašské ledovce reagují na růst teplot citlivěji, než se dosud předpokládalo. Každý stupeň Celsia navíc prodlouží letní období tání přibližně o tři týdny. Výrazný dopad mají i krátkodobé vlny veder, které urychlují úbytek ochranné sněhové pokrývky a odkrývají led mnohem dříve než obvykle.
Oteplování prodlužuje sezonu tání aljašských ledovců rychleji, než by se mohlo zdát. Vědci k tomuto závěru dospěli při sledování více než tří tisíc ledovců pomocí radarových družic. Ukázalo se, že zvýšení průměrné letní teploty o jeden stupeň Celsia prodlouží období tání zhruba o tři týdny. Delší sezona tání pak vede k větším ztrátám ledu.
Vědci sledovali změny na téměř všech aljašských ledovcích větších než zhruba 1,3 kilometru čtverečního mezi lety 2016 a 2024. Využili radarové družice Sentinel-1, které dokážou pozorovat zemský povrch i přes oblačnost a bez denního světla. Oproti běžně používaným optickým metodám tak poskytují pravidelnější a spolehlivější data.
Krátké vlny veder mají výrazný dopad
Výzkum zároveň ukázal, jak silně na ledovce působí krátké epizody mimořádně teplého počasí. Během vln veder mizí ochranná sněhová vrstva výrazně rychleji než obvykle. V některých horských oblastech se její úbytek zvýšil až o 28 procent. Odkrytý led a firn pak pohlcují více tepla a tání se dále urychluje.
Dobře to ilustruje mimořádná vlna veder z léta 2019. Od konce června do poloviny července tehdy teploty na řadě míst překračovaly dlouhodobý průměr o 11 až 17 stupňů Celsia. V Anchorage padl historický rekord 32 stupňů Celsia, přestože běžná letní maxima se tam pohybují kolem 18 stupňů.
Následky byly patrné i vysoko v horách. Hranice mezi zasněženou a odtávající částí ledovců se posunula přibližně o 107 metrů výše. Ledovce se tak ocitly ve stavu, který obvykle nastává až zhruba o dva měsíce později. Led zůstal odkrytý podstatně déle a celkové ztráty hmoty se zvýšily.
Pobřeží a vnitrozemí reagují odlišně
Zajímavé rozdíly se objevily také mezi ledovci u pobřeží a těmi ve vnitrozemí. Pobřežní ledovce vykazují během léta více dnů s táním, zároveň však v zimě získávají více sněhu. Ledovce dál od oceánu fungují odlišně, přestože dlouhodobě přicházejí o led podobným tempem.
Radarové sledování navíc umožňuje průběžně monitorovat takzvanou sněžnou hranici během celé sezony. Právě její poloha napovídá, zda ledovec více hmoty získává, nebo ztrácí. Pravidelné sledování těchto změn může pomoci lépe odhadovat, jak budou aljašské ledovce reagovat na další oteplování v příštích desetiletích.
