Zatímco svět napjatě sleduje nestabilní situaci na Blízkém východě, proměnil se poměr sil na Ukrajině. Ruský prezident Vladimir Putin by jednoho dne mohl invaze na Ukrajinu litovat, měl v Pekingu svému americkému protějšku Donaldu Trumpovi oznámit Si Ťin-pching. Nové trendy na bojišti naznačují, že měl pravdu.
Putin doufal, že rok 2026 všechno změní – že jeho vojska využijí masivní početní převahu, prorazí obranný val na Donbase, obsadí celou spornou oblast a potáhnou do vnitrozemí. Ruskému diktátorovi plán nevyšel.
Čas Rusku nepřeje
Rusko si ani letos nepřipsalo žádné významné územní zisky. Ztráty ruské armády přesahují 30 až 40 tisíc vojáků měsíčně. Ruská armáda krvácí za každý dobytý metr bezvýznamné půdy. Celkově ruské ztráty od začátku války přesáhly jeden milion vojáků.
Podle analytiků z washingtonského think-tanku Centrum pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) postupovaly ruské síly na Ukrajině v posledních dvou letech do letošního ledna průměrnou rychlostí 70 metrů denně s denními ztrátami kolem tisícovky mužů.
During talks with President #DonaldTrump in #Beijing, Chinese President #XiJinping reportedly remarked that #VladimirPutin might one day regret invading #Ukraine. The new trends on the battlefield suggest he’s right. Analysis by Brett McGurk @brett_mcgurk.https://t.co/otyBLryJSJ
— CNN Asia Pacific PR (@cnnasiapr) May 20, 2026
Americký ministr zahraničí Marco Rubio hovoří o 15 až 20 tisíci mrtvých ruských vojácích (nikoli raněných) měsíčně. V dubnu bylo podle ukrajinského ministerstva obrany zabito nebo těžce zraněno (tedy trvale vyřazeno z bojů) 35 203 ruských vojáků.
Ztráty na obou stranách nelze nezávisle ověřit. Moskva ani Kyjev informace o padlých a zraněných nezveřejňují.
Podle šéfa estonské zpravodajské služby Kaupa Rosina se Putin dostává do problémů. Domnívá se, že za čtyři až pět měsíců už ruský prezident nemusí vyjednávat ze silné pozice. Důvodem jsou sílící ekonomické, vojenské a společenské tlaky. „Čas Rusku nepřeje,“ hodnotí situaci Rosin.
Změna poměru sil
Zatímco svět sleduje patovou situaci na Blízkém východě, změnil se poměr sil na Ukrajině. Napadená země už dnes nevypadá jako oběť, která se snaží přežít útok mnohem mocnějšího predátora, ale jako vojenský inovátor.
Ukrajina rozjela masovou výrobu autonomních útočných prostředků – od různých typů dronů po robotické pozemní systémy. Drony, od levných po dražší stíhací, jsou základem ukrajinské obrany. S jejich pomocí mění obránci úseky frontové linie na „zóny smrti“, kde okupanti nemohou postupovat bez rizika náhlých útoků z nebes.
Ukrajina dokonce přinesla Putinovu válku do Ruska. Drony posílá na letiště, továrny, energetickou infrastrukturu, muniční sklady a logistická centra hluboko na ruském území. Dosáhnou i na Moskvu – město dlouho nedotčené konfliktem.
Situace je pro Kreml natolik nepříznivá, že Putin projevil zájem o dočasné příměří během oslav Dne vítězství (oslava konce druhé světové války). Vojenská přehlídka se tak mohla konat bez rizika.
Ukrajinské útoky na Rusko jsou větší problém, než by se mohlo zdát. Zatímco se země usilovně snaží dosáhnout územních zisků na Ukrajině, doma musí rozmisťovat protivzdušnou obranu, přemísťovat letadla, posilovat infrastrukturu a stále více zdrojů soustředit na obranu.
Ekonomický šach mat
Náklady na válku neustále rostou. Na Putina vzniká tlak kvůli špatné ekonomické situaci. Dokonce i z ruského parlamentu se ozvalo odvážné varování, že ekonomika už válku nemusí ustát. Sám Putin nedávno prohlásil, že válka se blíží ke svému konci. Od vůdce, který „speciální vojenskou operaci“ prezentoval jako existenční boj, jsou tato slova opravdu pozoruhodná.
Obránci Rusku uškodili zejména vytrvalými údery na ropnou infrastrukturu. Rosin označil ukrajinskou kampaň proti ruskému ropnému průmyslu za „dojemnou“. Moskva kromě toho čelí drtivým sankcím ze strany Západu.
Podle Rosina způsobila Ukrajina ruskému energetickému sektoru škody v hodnotě „miliard a miliard“ dolarů. Přeorientování obránců na drony přitom znamená, že tato krize nekončí. Naopak teprve začíná.
Rusko minulý týden snížilo svou prognózu ekonomického růstu pro letošní rok z 1,3 procenta na 0,4 procenta. Místopředseda vlády Alexander Novak z toho obvinil nedostatek pracovních sil, nadměrné vládní výdaje a západní sankce.
Strategická porážka
Útočné války se neposuzují podle čar na mapě, ale podle splněných politických cílů. Putinovy válečné cíle zahrnují podřízení Ukrajiny, oslabení Severoatlantické aliance (NATO) a obnovení Ruska coby dominantní euroasijské mocnosti. Čím déle válka na Ukrajině trvá, tím více jsou tyto cíle pro Kreml nedosažitelné.
Původním cílem Ruska bylo dobytí Kyjeva. Selhalo, a tak zredukovalo své úsilí na východoukrajinský Donbas. I zde si okupanti vylámali zuby.
Invaze NATO neoslabila, ale posílila. Alianci doplnilo Finsko a Švédsko – partneři s nepopiratelnou vojenskou silou a odhodláním čelit nepříteli. Členské země navíc zvýšily výdaje na obranu kvůli Trumpovi. Americká politika sice vytváří na alianci tlak, na schopnosti odstrašení jí to však neubralo.
Jediné možné řešení
Vývoj na bojišti i doma hraje proti Putinovi. Jedinou možností je mobilizace, která je však mezi Rusy nepopulární a už jednou vedla k odporu a masovému exodu. Moskva si další útěk obyvatelstva nemůže dovolit kvůli demografické krizi. Dalšímu úbytku populace se však vzhledem ke ztrátám na bojišti nevyhne.
Podle Rosina by mobilizace pár set tisíc mužů pro Ukrajinu znamenala problém. Putin by tím ale učinil svou vládu ještě nestabilnější. „Kreml se o vnitřní stabilitu velmi zajímá a velmi pečlivě ji sleduje. Tohle pro něj není snadné rozhodnutí,“ řekl Rosin.
Moskva využívá i nábor, přičemž zájemce láká bonusy a dalšími výhodami. Ekonomický stav země však přiměl Kreml nabízené výhody omezit. Stav na frontě už nezachrání ani verbování chudých mužů v nízkopříjmových státech.
Příležitosti pro Si a Trumpa
Dění na Ukrajině potichu sleduje Čína. Právě proto má výrok Si takovou váhu. Čínský prezident nařídil Lidové osvobozenecké armádě připravenost k operacím na obsazení Tchaj-wanu do roku 2027. Není však prověřena v boji a válka na Ukrajině ukázala, jak obtížné může být dosažení rychlého politického kolapsu, pokud má obránce silnou vůli.
Si bude v příštích měsících zkoumat trendy na ukrajinském bojišti a zvažovat výhody a nevýhody, pokud jde o jeho konečné plány pro Tchaj-wan.
K opatrnosti Číny mohou přispět USA. Jejich výhodou jsou různé aliance a závazky k podobně smýšlejícím partnerům. Důležité je posilovat NATO a podporovat Ukrajinu –ukázat Putinovi, že nemá šanci splnit válečné cíle. Washington by tím dal Pekingu najevo, že v případě útoku na Tchaj-wan by ho potkal koordinovaný odpor.
Změna poměru sil na Ukrajině je příležitostí pro Trumpa i obránce. Mírová jednání znamenají i ústupky, zejména ze strany slabšího. Trumpova politika je založena na tom, že ústupky by měl dělat znevýhodněný Kyjev. Nová realita na bojišti však znamená, že napadená země nyní (jak by řekl Trump) „drží karty“.
Nejde o to, aby si Trump uvědomil slabost nebo sílu Ukrajiny, ale o to, aby nepřehlížel zranitelnost Ruska.
Nabízí se však otázka, zda Rusko představuje přímou hrozbu pro NATO. 25. května podepsal Putin zákon, který ho opravňuje k invazi do zemí pod rouškou „ochrany ruských občanů“. Musíme se ale ptát: kde by Rusko vzalo kapacity na další válku?
