Včely jsou známé svým rozvinutým sociální systémem, který zahrnuje královnu, dělnice a trubce. Nová studie publikovaná v Science Advances ukazuje, že včely zvyšují sociální odstup, když je jejich úl napaden parazitem. Informuje o tom server ScienceDaily.
Vědci z University College London (UCL) a italské University of Sassari se podívali na to, jak se včely chovají, když jim hrozí riziko v podobě parazita. Výsledky ukázaly na to, že mezi sebou zvýší odstupy.
Včelstvo si tak uzpůsobí využití prostoru, aby došlo ke zvýšení sociálního distancování mezi mladými a starými včelami. „Zde jsme poskytli první důkaz, že včely modifikují své sociální interakce a to, jak se pohybují v úlu v reakci na běžného parazita,“ uvedl spoluautor studie Alessandro Cini z UCL.
Dodal, že včely mají z rozdělení povinností a interakcí prospěch. V případě, že by však interakce mohly zvýšit pravděpodobnost infekce, zdá se, že se včely vyvinuly tak, aby vyvážily rizika a přínosy přijetím sociálního distancování.
Studie se konkrétně zabývala parazitickým roztočem kleštíkem včelím (Varroa destructor). Ten patří mezi úhlavní nepřátele včel. Je totiž přenašečem virových onemocnění a má vliv jak na jednotlivce tak na kolonii.
Změna chování v rámci oddílů
Kolonie se rozděluje na dva hlavní oddíly. Jeden, kam patří královna, potomstvo a mladé včely, tedy ti nejcennější jedinci, a druhý, jež zahrnuje starší včely, které shánějí potravu.
Dle vědců se pak různé druhy chování při výskytu parazita změnily. Tance, jež zvyšují šanci přenosu, se v centrálních částech úlu vyskytovaly méně častěji. Starší včely se pak pohybovaly spíše směrem k okraji hnízda, mladší ke středu.
Starší včely shánějí potravu. Foto: Pixabay
„Pozorovaný nárůst sociálního distancování mezi dvěma skupinami včel ve stejné kolonii zamořené parazity představuje nový a v některých ohledech překvapivý aspekt toho, jak se včely vyvinuly k boji proti patogenům a parazitům,“ uvedla autorka studie Dr Michelina Pusceddu.
Dodala, že jim tato schopnost umožňuje maximalizovat výhody sociálních interakcí tam, kde je to možné, a v případě potřeby minimalizovat riziko infekčních onemocnění.
V živočišné říši se ale nejedná o unikát. Kupříkladu paviáni méně pravděpodobně očistí jedince, který trpí gastrointestinálními infekcemi. U mravenců pak jedinec, jež je infikovaný patogenní houbou, odejde na okraj kolonie.
