Mikroplasty se dostávají do těl divokých zvířat i v odlehlých oblastech, kde člověk téměř nepůsobí. Vědci je objevili v krvi 43 ze 47 zkoumaných savců v Brazílii. Nejvyšší koncentrace zjistili u zvířat žijících v oblastech silně ovlivněných člověkem a poblíž zařízení pro nakládání s odpady.
Drobné plastové částice se šíří přírodou mnohem dál, než by se mohlo zdát. Vítr, déšť i vodní toky je dokážou přenášet na velké vzdálenosti. Mikroplasty, tedy částice plastů menší než pět milimetrů, se tak dostávají nejen do oceánů a řek, ale také do lesů, savan a dalších přírodních oblastí.
Mezinárodní tým vědců pod vedením Marcie de Almeida Monteiro Melo Ferraz z University of British Columbia se zaměřil na 26 tapírů jihoamerických a 21 mravenečníků velkých. Výzkum probíhal v brazilské Amazonii, savaně Cerrado a mokřadní oblasti Pantanal. Odborníci zkoumali krev zvířat a pomocí GPS sledovali pohyb 40 z nich, aby zjistili, jak množství mikroplastů souvisí s lidskou činností.
Blízkost lidských sídel zvyšuje množství mikroplastů
Výsledky ukázaly, že mikroplasty obsahovala krev 43 ze 47 zkoumaných zvířat. Jejich koncentrace byly výrazně vyšší u jedinců, kteří se pohybovali v oblastech silně ovlivněných člověkem nebo v blízkosti lidské infrastruktury. Vyšší hodnoty vědci zjistili také u zvířat žijících poblíž zařízení pro nakládání s odpady.
Vědci při výzkumu spojili laboratorní rozbory krve s podrobnými údaji o pohybu zvířat. Díky GPS záznamům mohli určit, kde se jednotliví savci pohybovali a jak často se přibližovali k oblastem ovlivněným člověkem. Následně tyto informace porovnali s koncentracemi mikroplastů v jejich krvi.
Mikroplasty se dostaly i do odlehlých mokřadů
Překvapivé výsledky přinesl výzkum v oblasti Pantanal, která patří k nejrozsáhlejším tropickým mokřadům světa. Mikroplasty vědci objevili v krvi všech tamních zkoumaných zvířat, přestože někteří jedinci žili více než 65 kilometrů od nejbližší zástavby či jiné lidské infrastruktury. Podle GPS záznamů se tato zvířata nepohybovala v oblastech přímo pozměněných člověkem.
Koncentrace mikroplastů byly v těchto odlehlých místech podstatně nižší než v oblastech s intenzivní lidskou činností. Jejich přítomnost ale naznačuje, že plastové znečištění proniká i do zdánlivě nedotčené přírody. Částice se tam mohou dostávat prostřednictvím vzduchu, deště nebo vody.
Odborníci upozorňují, že lepší nakládání s plastovým odpadem v okolí lidských sídel by mohlo množství mikroplastů v tělech divokých zvířat výrazně snížit. Pomoci by mohlo také vytváření ochranných pásem kolem přírodních rezervací, která by omezila kontakt zvířat se znečištěnými oblastmi.
Zvláštní význam má omezení plastového odpadu v rychle se rozvíjejících regionech Brazílie, kde rozšiřování lidských sídel často předbíhá budování potřebné infrastruktury pro nakládání s odpady. Pomoci může především lepší sběr a likvidace plastů a omezení jejich úniku do řek a okolní přírody. Tato opatření by mohla snížit množství mikroplastů, kterým jsou divoká zvířata vystavena, a přispět k ochraně přírodních ekosystémů.


