K ochraně ohrožených živočichů nejsou vždy potřeba rozsáhlé přírodní rezervace. Nový výzkum v Austrálii ukázal, že i malé plochy zachovalé přírody mohou být důležitým útočištěm vzácných druhů. Příkladem je nově popsaný druh sarančete, který přežívá v izolovaných oblastech mezi zemědělskou půdou.
Přírodní rezervace si většina lidí představuje jako rozlehlá území, kde mohou zvířata volně žít a rostliny nerušeně růst. V některých částech Austrálie však takové oblasti téměř neexistují. Například na severozápadě státu Victoria zůstaly mezi zemědělskými pozemky přírodní plochy, které mají často méně než 100 hektarů.
Právě tato malá území mohou mít pro ochranu přírody zásadní význam. Výzkumníci z Austrálie zjistili, že poskytují útočiště drobným živočichům, kteří by v okolní zemědělské krajině jen obtížně přežívali. Jejich poznatky vycházejí ze zkoumání vzácných sarančat na západě státu Victoria.
Nově popsaný druh sarančete nedokáže létat
Výzkumný tým vedený Kim Kaufmann se zaměřil na saranče rodu Keyacris. Podařilo se mu znovu objevit dosud vědecky nepopsaný druh, který dostal název Keyacris bungunnia. Žije v oblasti, kde se během pleistocénu rozkládalo rozsáhlé jezero Bungunnia, podle něhož získal své jméno.
Tato australská sarančata se vyznačují štíhlým tělem připomínajícím zápalku. Na rozdíl od mnoha jiných druhů nemají křídla ani v dospělosti, a proto nedokážou létat. Většinu života tráví poblíž místa, kde se vylíhla. Živí se původními rostlinami a jsou přirozenou součástí místních potravních řetězců.
Výzkumníci během sledování několika lokalit zjistili, že jednotlivé populace sarančat se od sebe geneticky liší. Jejich omezená pohyblivost totiž ztěžuje přesuny mezi oddělenými stanovišti. Pokud takovou oblast zasáhne požár nebo nadměrná pastva během sucha, může být ohrožena celá místní populace.
Malé rezervace pomáhají i dalším živočichům
Přítomnost vzácných sarančat může zároveň upozornit na území, která poskytují vhodné podmínky také dalším ohroženým druhům. Na jedné ze sledovaných lokalit byla například později objevena největší známá populace ohroženého motýla Paralucia pyrodiscus lucida.
Podobná místa však často zůstávají stranou zájmu ochránců přírody. Některé malé rezervace zarůstají plevelem nebo se v nich hromadí odpad. Jejich ochrana přitom nemusí být finančně náročná. Pro přežití sarančat je důležité především zachování vhodných rostlin, kterými se živí.
Úspěšnost takového přístupu ukazují také projekty obnovy přírody v okolí Melbourne. Na několika místech, kam byly sarančata druhu Vandiemenella viatica přemístěny, se jejich populace výrazně rozrostly. Ochráncům přírody se rovněž podařilo vysadit ohrožený druh Keyacris scurra v arboretu Euroa na severovýchodě státu Victoria.
Ochrana těchto drobných živočichů má význam i pro další obyvatele australské přírody. Sarančata jsou důležitou potravou pro pavouky, další hmyz a malé ptáky, zejména na konci zimy a začátkem jara. Zachování malých přírodních rezervací tak může pomoci chránit celé skupiny druhů, které jsou na těchto stanovištích závislé.
