Švýcarský projekt ukazuje, že železniční tratě nemusí sloužit pouze dopravě. Panely vložené mezi kolejnice vyrábějí elektřinu, aniž by zabíraly další půdu. Malý test už přitahuje pozornost železničních společností v několika zemích.
U obce Buttes v kantonu Neuchâtel leží na sto metrů dlouhém úseku aktivní trati 48 solárních panelů. Vlaky přes ně běžně projíždějí, zatímco zařízení zachytává sluneční energii. Systém má výkon 18 kilowattů a ročně může vyrobit přibližně 16 tisíc kilowatthodin elektřiny.
In Switzerland, they’re turning their train tracks into solar farms.
— Massimo (@Rainmaker1973) August 29, 2026
[📹 Sam Bentley]pic.twitter.com/ODEjDC6Mnm
Panely lze rychle odstranit
Švýcarský startup Sun-Ways umístil panely do prostoru, který jinak zůstává nevyužitý. Písty je upevňují přímo ke kolejnicím a zvláštní železniční stroj je pokládá podobně jako koberec. V budoucnu by mohl za jediný den osadit až tisíc metrů čtverečních.
Nejdůležitější vlastností celého systému je jeho pohyblivost. Železničáři musí trať pravidelně kontrolovat, opravovat a čistit. Jeden pracovník proto může panely přibližně během deseti minut uvolnit a odsunout, aby získal přístup ke kolejišti.
„Tato technologie stojí na pevných základech,“ uvedl projektový manažer společnosti TransN Valerio Tamellini. Právě tento regionální dopravce poskytl trať pro několikaletý test. Odborníci během něj sledují výrobu energie, hromadění nečistot, odlesky i vliv zařízení na údržbu a železniční techniku.
Prostředí mezi kolejnicemi totiž dává panelům pořádně zabrat. Musejí čelit vibracím, prachu, kovovým částicím, sněhu i tlakovým vlnám od projíždějících vlaků. Nesmějí rušit strojvedoucí ani ovlivnit signalizaci, kontrolní zařízení nebo zásahy při mimořádných událostech.
Švýcarské úřady projekt původně odmítly kvůli obavám o bezpečnost a údržbu. Sun-Ways následně upravil prototypy, přidal odolnější konstrukci, antireflexní povrch a zabudované senzory. Firma navrhla také kartáče připevněné k vlakům, které by panely během jízdy zbavovaly prachu.
Zájem přichází z dalších zemí
Francouzská železniční společnost SNCF už se Sun-Ways uzavřela spolupráci a sleduje výsledky švýcarského testu. Prověřuje několik solárních řešení a plánuje větší instalaci. Panely by navíc mohly bránit růstu plevele mezi kolejemi, což by snížilo část nákladů na údržbu.
Technologii zkoumá také Jižní Korea, kde vláda schválila dvouletý pilotní projekt na testovací trati. Přípravy začínají rovněž v Itálii. Tamní energetický poradce Giuseppe Fulco odhaduje, že osazení pětiny železnic by přineslo výkon kolem jednoho gigawattu a mohlo zásobovat až milion domácností.
Hlavní výhoda spočívá v tom, že systém nepotřebuje novou půdu. Běžné solární elektrárny mohou soupeřit se zemědělstvím, přírodou nebo krajinou. Kolejiště už však existují a železniční společnosti pozemky vlastní. Panely tak využívají dlouhé otevřené koridory bez dalšího zásahu do okolí.
Vyrobená elektřina může napájet výhybky, signalizaci, nádraží nebo místní distribuční síť. Dlouhodobým cílem je posílat ji také do trakčního vedení pro samotné vlaky. Malý projekt v Buttes na takový úkol nestačí, rozsáhlá železniční síť však nabízí mnohem větší možnosti.
Sun-Ways odhaduje, že osazení vhodných švýcarských tratí by ročně přineslo přibližně jednu terawatthodinu elektřiny. To odpovídá zhruba dvěma procentům spotřeby celé země. Podle společnosti by systém mohl pokrýt také významnou část energetických potřeb veřejné dopravy.
Rozšíření však stále brzdí několik otázek. Elektřina se musí dostat k místu spotřeby, přičemž při přenosu mohou vznikat citelné ztráty. Výzkumníci proto připravují zvláštní elektrické řešení. Rozhodující budou také náklady, spolehlivost a výsledky testu, který skončí v roce 2028.
„Proč to potom nerozšířit všude?“ ptá se Tamellini. Nejdříve ale musí panely prokázat, že dlouhodobě vydrží každodenní železniční provoz. Pokud uspějí, další prostor pro solární energetiku možná neleží na loukách ani střechách, ale přímo mezi kolejnicemi.
