I občasná přítomnost vrcholového predátora může výrazně proměnit fungování celého ekosystému. Výzkum z malé přírodní rezervace jižně od San Franciska ukázal, že častější výskyt pum vedl ke změnám v chování jelenů i dalších šelem a postupně se projevil také na obnově vegetace.
V přírodní rezervaci Jasper Ridge jižně od San Franciska se mezi lety 2015 a 2020 pumy začaly objevovat výrazně častěji než dříve. Společně s tím klesla aktivita jelenů a některé dřeviny, které bývají jejich potravou, začaly znovu růst. Obnovovaly se například mladé duby, které dříve zvěř pravidelně okusovala nebo poškozovala.
Strach z predátora mění chování zvířat
Změny se netýkaly pouze jelenů. V rezervaci ubylo také kojotů a rysů červených, kteří se zřejmě snažili vyhnout střetům s mnohem větším predátorem. Naopak více prostoru získaly lišky, jejichž aktivita vzrostla. To se pravděpodobně promítlo do nižší aktivity králíků, kteří patří mezi jejich hlavní kořist.
Takové změny jsou příkladem takzvané trofické kaskády. Když se změní chování nebo počet vrcholového predátora, postupně se to projeví na dalších úrovních potravního řetězce. Nemusí přitom docházet pouze k přímému lovu. Už samotná přítomnost predátora může ostatní zvířata přimět změnit místa pohybu, dobu aktivity nebo způsob hledání potravy. Odborníci pro tento jev používají označení ekologie strachu.
První autor studie Činmaj Sonavane, doktorand biologie na Stanfordově univerzitě, míní, že podobné procesy nejsou výsadou rozsáhlých chráněných území. „Malé rezervace byly často považovány za místa s malou ekologickou hodnotou. Když jsou ale propojené s rozsáhlou divočinou, mohou se v nich odehrávat pozoruhodné jevy, jako jsou trofické kaskády.“
Malé rezervace mohou mít velký význam
Výzkumníci upozorňují, že některé pozorované změny, například ve vegetaci nebo u lišek a králíků, mohly částečně ovlivnit také proměny počasí, včetně změn mlhy nebo teplot. Spojitost mezi výskytem pum a změnami v chování jelenů, kojotů a rysů je ale podle nich výrazně přesvědčivější.
Přestože se pumy v rezervaci objevují častěji, netvoří zde stálou populaci. Jejich domovské okrsky v pohoří Santa Cruz jsou mnohonásobně větší, než je rozloha samotné rezervace. Jednou z možností je, že samice využívají toto území jako bezpečné místo pro odchov mláďat. Fotopasti během výzkumu zachytily samici doprovázenou koťaty.
Význam vrcholových predátorů podle vědců roste i proto, že většina chráněných území ve Spojených státech je velmi malá. Ekolog Rodolfo Dirzo, připomíná, že vyvážený ekosystém potřebuje všechny články potravního řetězce. „Udržet místa, kde existuje celé společenstvo od predátorů přes kořist až po její zdroje potravy, je velmi důležité. Když některá část chybí, především vrcholoví predátoři, ekosystémy přestávají plně fungovat.“
Pumy se lidem většinou vyhýbají a jsou aktivní hlavně v noci. Největší hrozbu pro ně ale nadále představují lidé, ať už kvůli lovu, nebo střetům s automobily. Bioložka Elizabeth Hadly k tomu podotýká: „Pumy se bojí našeho pachu i zvuků a snaží se lidem vyhýbat. Na většině území jsou právě lidé vrcholovým predátorem.“
