Země možná unikne osudu, který byl dlouho považován za téměř jistý. Nové výpočty naznačují, že ji umírající Slunce nemusí pohltit, až se za zhruba pět miliard let začne rozpínat do obřích rozměrů.
Pro život na Zemi to ovšem žádnou záchranu neznamená. Podmínky na planetě budou dávno předtím neslučitelné se životem. Jde spíš o otázku vzdálené budoucnosti samotné planety, která by podle nového modelu mohla přežít závěrečné fáze vývoje Slunce.
Až Slunce vyčerpá vodík ve svém jádru, projde několika mohutnými proměnami. Nejprve se změní v červeného obra a později, po vyčerpání helia, vstoupí do další fáze jako hvězda typu AGB. Právě tehdy se jeho vnější vrstvy výrazně nafouknou a přiblíží se k dnešní dráze Země.
O osudu planety rozhodne souboj dvou vlivů. Rozpínající se Slunce bude slapovými silami Zemi přitahovat blíž, podobně jako se dnes slapové působení projevuje mezi Zemí a Měsícem. Zároveň ale bude hvězda ztrácet velké množství hmoty hvězdným větrem, což může planetární oběžné dráhy naopak posouvat dál od středu soustavy.
„Osud Země závisí na křehké rovnováze mezi těmito dvěma efekty,“ vysvětlil astrofyzik Mats Esseldeurs z belgické KU Leuven. Pokud převáží slapové působení, planeta skončí ve Slunci. Pokud bude důležitější úbytek hmoty Slunce, Země se může přesunout na vzdálenější oběžnou dráhu.
Dřívější výpočty častěji nahrávaly prvnímu scénáři. Novější modely ale pracují s přesnějším popisem slapových procesů uvnitř obřích hvězd. Stéphane Mathis z francouzského centra CEA Paris-Saclay míní, že rozptyl slapové energie je podle těchto modelů slabší, než se dosud předpokládalo.
Vědci při odhadu budoucnosti Slunce využili i pozorování hvězdy L2 Puppis, která se podobá staršímu příbuznému našeho Slunce. Právě na takových hvězdách lze lépe sledovat, kolik hmoty může hvězda v závěrečných fázích ztrácet a jak se tím mění okolní planetární dráhy.
„Lepší pochopení slapové fyziky a nejpokročilejší omezení, která máme pro ztrátu hmoty, nám umožňují říct, že při současném stavu poznání by se Země mohla od Slunce vzdálit, na rozdíl od dřívějších předpovědí,“ popsal Mathis.
Podle nového modelu by podobně mohl uniknout i Mars. Merkur a Venuše takové štěstí mít nemají. Dvě planety nejblíž Slunci podle výpočtů rozpínající se hvězda nevyhnutelně pohltí.
Po těchto fázích se Slunce nakonec promění v bílého trpaslíka. Zůstane po něm mimořádně hustý hvězdný zbytek, který už nebude schopný jaderné fúze a bude postupně chladnout i slábnout.
