Slunné pláže francouzské Riviéry sice na první pohled nevypadají jako kulisy pro živelnou katastrofu, ale vědci varují před hrozbou, kterou si většina lidí vůbec nepřipouští. Historická data i moderní počítačové modely ukazují, že ničivé vlny už v minulosti na tamní pobřeží udeřily a tento scénář se může kdykoliv opakovat. Vzhledem ke specifickým podmínkám navíc hrozí, že masa vody zasáhne pevninu s minimálním předstihem a tradiční varovné systémy tak nemají šanci včas zareagovat.
Představa, že jsou tsunami výsadou Tichého nebo Indického oceánu, je nebezpečný mýtus. Středozemní moře je hned po Pacifiku oblastí s nejvyšším počtem zaznamenaných historických vln. Jen na Azurovém pobřeží jich mezi 16. stoletím a počátkem 21. století napočítali kolem dvaceti, přičemž výška vody nezřídka přesáhla dva metry. „Statistiky ukazují, že v příštích 30 letech je stoprocentní šance na tsunami vysokou alespoň jeden metr ve Středozemním moři,“ varuje UNESCO, které se snaží zvýšit povědomí o riziku mezi lidmi v pobřežních oblastech.
Čas na útěk v řádu minut
Největší problém představuje rychlost, s jakou se vlna může ke břehům dostat. Pokud vznikne po zemětřesení u severního pobřeží Afriky, dorazí k francouzským letoviskům zhruba za hodinu a čtvrt. Právě to se stalo v květnu 2003, kdy otřesy v Alžírsku způsobily v osmi francouzských přístavech silné víry, poškodily lodě a rozkývaly hladinu o více než metr. Mnohem horší situace však nastává u lokálních hrozeb, jako jsou podmořské sesuvy půdy nebo otřesy v Ligurském moři mezi Korsikou a Itálií. V takových případech zbývá do zaplavení pláží méně než deset minut.
Podobnou zkušenost už region má z února 1887. Tehdejší podmořské zemětřesení nejdříve způsobilo náhlý ústup moře v Cannes a Antibes, který nechal rybářské lodě na suchu, a vzápětí pobřeží zalila dvoumetrová vlna. V říjnu 1979 zase podmořský kolaps staveniště nového přístavu v Nice vyvolal vlnu, která zabila osm lidí a napáchala obrovské škody. Národní varovný systém Cenalt sice dokáže zachytit blížící se nebezpečí a poslat zprávu na mobilní telefony obyvatel přes platformu FR-Alert do patnácti minut, u lokálních bleskových tsunami je to ale zkrátka pozdě.
Desetitisíce lidí v ohrožení
Evakuační zóna na francouzském pobřeží zahrnuje oblasti s nadmořskou výškou do pěti metrů, které leží do dvou set metrů od moře, u ústí řek pak až do půl kilometru. Týká se to 187 měst a nejméně 164 tisíc stálých obyvatel. Hlavní komplikace však nastává v létě, kdy se k nim přidává kolem 835 tisíc turistů. V samotném Nice se v závislosti na denní době a sezoně může na plážích pohybovat 10 až 87 tisíc lidí, kteří by se v případě poplachu museli okamžitě přesunout do bezpečí.
Odborníci z univerzity v Montpellier proto pro Nice vypracovali detailní evakuační plány založené na algoritmech, které počítají rychlost chůze, sklony ulic i možná zácpová místa. Cílem je dostat lidi na zhruba stovku vytipovaných bezpečných míst mimo dosah vody. Město Cannes už získalo mezinárodní certifikaci Tsunami Ready od UNESCO, která potvrzuje připravenost samosprávy a obyvatel na živelní pohromu, a Nice se k němu plánuje brzy připojit. Klíčem k přežití totiž zůstává schopnost lidí rozpoznat přírodní varovné signály, jako jsou otřesy půdy nebo neobvyklé stahování moře, a okamžitě utéct dál od břehu.


