Vědci z Kjótské univerzity představili odvážný model, který naznačuje, že sluneční aktivita může mít přímý vliv na spouštění zemětřesení na Zemi. Podle jejich teorie mohou silné sluneční erupce narušit ionosféru natolik, že vzniklá elektrická pole proniknou hluboko do zemské kůry. Pokud se tato energie setká s tektonickým zlomem, který je již pod kritickým tlakem, může posloužit jako poslední impuls k jeho uvolnění a vzniku otřesů.
Výzkum se opírá o fyzikální mechanismus elektrostatického propojení mezi horní atmosférou a podzemními strukturami. Vědci předpokládají, že v narušených částech zemské kůry se nachází voda v superkritickém stavu, která za extrémních teplot a tlaků funguje jako obří kondenzátor. Ten je elektricky spojen s ionosférou, kde se při slunečních bouřích dramaticky zvyšuje hustota elektronů.
Mechanismus neviditelného tlaku
Podle výpočtů japonského týmu mohou ionosférické anomálie vyvolané sluncem vytvořit v mikroskopických dutinách hornin tlak dosahující několika megapascalů. Tato síla je srovnatelná s gravitačním nebo přílivovým působením, o kterém se již dlouho ví, že stabilitu zlomů ovlivňuje. Nejde o to, že by Slunce zemětřesení přímo vytvářelo, ale spíše o to, že v oslabených oblastech pomáhá k jejich dřívějšímu spuštění.
Tradičně se neobvyklé chování ionosféry před velkými otřesy interpretovalo jako důsledek procesů uvnitř planety. Nový rámec však nabízí pohled na obousměrnou interakci. „Procesy uvnitř Země mohou ovlivňovat ionosféru, zatímco ionosférické poruchy mohou vysílat zpětnou vazbu dolů do kůry,“ uvádějí autoři studie. Tento model propojuje kosmické počasí se seismickou aktivitou, aniž by tvrdil, že jde o jedinou příčinu.
Souvislost s nedávnými událostmi
Jako příklad vědci uvádějí ničivé zemětřesení na poloostrově Noto z roku 2024, ke kterému došlo krátce po období intenzivních slunečních erupcí. Ačkoliv časová shoda sama o sobě není důkazem příčinné souvislosti, odpovídá teorii, že ionosférické výkyvy mohou působit jako spouštěč u zlomů těsně před selháním. Tím se rozšiřuje dosavadní vědecký pohled, že zemětřesení jsou poháněna výhradně vnitřními silami planety.
Budoucí práce se zaměří na kombinování dat z ionosférické tomografie s podrobnými informacemi o kosmickém počasí. Cílem je přesněji určit, kdy a jak mohou tyto elektrické síly působit na zemskou kůru. Sledování ionosférických podmínek společně s podzemním měřením by tak mohlo v budoucnu výrazně přispět k lepšímu hodnocení seismických rizik. Studie byla publikována v odborném časopise International Journal of Plasma Environmental Science and Technology.
