U německého ostrova Poel už týdny bojuje o život keporkak, který uvízl v mělké vodě Baltského moře. Případ znovu otevírá otázku, jak silně člověk zasahuje do života velryb, ať už lodní dopravou, rybolovem, hlukem pod hladinou nebo proměnou mořského prostředí.
Keporkak se dostal do potíží po zamotání do lan a vplul do mělkého Baltského moře, kde se nedokáže normálně krmit. Protože velryby získávají tekutiny z potravy, zvíře rychle slábne i kvůli dehydrataci. Nakonec zůstává uvízlé u ostrova Poel v zátoce u Wismaru a poslední záchranný pokus s nafukovacími vaky se nedaří.
Podobné případy mají i další rozměr. Velryby po uvíznutí často hynou také pod vahou vlastního těla. U německého keporkaka může agónii prodlužovat to, že leží v mělké vodě a je ponořený jen částečně. To je další důvod, proč se stal silným symbolem toho, jak blízko si dnes lidé a tito mořští obři jsou, a jak často je lidská činnost staví do situací, pro které neexistuje dobré řešení.
Nejde přitom o ojedinělý problém. Každý rok hynou stovky až tisíce velryb po střetech s loděmi nebo po zamotání do rybářského vybavení. Vedle přímých zásahů se mění i samotné moře. Oteplování a okyselování oceánů zužuje krmná území, chemické znečištění zasahuje plodnost i imunitu a stálý hluk narušuje orientaci i chování těchto zvířat.
V Evropě se navíc v poslední době objevuje víc případů uvízlých kytovců. Loni šlo o větší počet málo vídaných zobákovitých velryb od západního Irska přes Orkneje až po Nizozemsko. Letos od ledna uvízlo na pobřeží od Cornwallu po Dánsko a Německo nejméně deset vorvaňů. U části těchto případů se mluví o tom, že zvířata mohou do mělkých vod zahánět zvuky vytvářené člověkem, případně narušení jejich orientace.
Keporkaci byli v Severním moři kdysi běžnější, později je z těchto oblastí vytlačil lov. Dnes se do některých částí vracejí. Ostatky těchto velryb vědci nacházejí i v archeologických nalezištích včetně vikingské osady Haithabu nedaleko místa, kde nynější keporkak uvízl. I proto tenhle případ nepůsobí jen jako izolovaná nehoda, ale i jako připomínka, že velryby znovu obsazují prostory, které kdysi ztratily, zatímco moře je mezitím hlučnější a přeplněnější.
Na německý případ reagovala i Mezinárodní velrybářská komise. Podpořila rozhodnutí německých úřadů ukončit další aktivní záchranné pokusy a zdůraznila, že v takové situaci je nejvhodnější zvíře udržovat mokré a zajistit mu klid.
