Praha 17. dubna 2026 (PROTEXT) – Cítíme ji, ale nevíme, co s ní. Co když je naše současná úzkost voláním po hlubším spojení se světem, který jsme se naučili ovládat, ale přestali ho milovat? Adam Borzič nás ve své knize vezme na divokou cestu spolubytí a vrátí zpátky na zem – tam, kde se duchovní rozměr života potkává s mokrou psí srstí, zpoceným tělem nebo odvahou k soucitu.
Esence knihy Spiritualita posvátné Země (která vychází také jako e-kniha) básníka a psychoterapeuta Adama Borziče tkví v hlubokém přesvědčení, že zdraví naší duše je neoddělitelné od zdraví našeho životního prostředí a společnosti. Borzič, básník, psychoterapeut, teolog a dlouholetý šéfredaktor literárního časopisu Tvar, do textu vtiskl ohromující intelektuální záběr, ale i autentickou křehkost – otevřeně mluví o zkušenosti s depresí i o setkání se smrtelností.
Jak v předmluvě poznamenává politolog prof. Petr Kratochvíl, tato kniha přichází ve chvíli „úplného zatmění“, kdy se otřásají dosavadní jistoty, a nabízí nám cestu, jak nepropadnout apatii. Žijeme v době, kde nemáme spiritualitu spojovat se zásvětím, ale slovy francouzského filozofa Bruno Latoura se Potřebujeme se vrátit zpátky na zem. Adam Borzič toto volání zhmotňuje do vize spolubytí (interbeing). Ukazuje nám, že spiritualita není únikem před realitou, ale naopak nejvyšším stupněm angažovanosti. „Je to vášnivá a divoká spiritualita, která se dotýká krásy i křehkosti života a vážně si uvědomuje ohrožení, jemuž čelí,“ říká autor v předmluvě.
Text eseje a zároveň jakéhosi spirituálního průvodce je utkaný ze dvou hlavních pramenů. Prvním je propojování odkazů, kde se autor opírá o křesťanského mystika Dietricha Bonhoeffera, přes psychology C. G. Junga nebo Jamese Hillmana po muslimského učence Rumího nebo moderní neurovědu, která potvrzuje, že empatie je naší evoluční výhodou.
Druhým pramenem knihy je prožívání – Borzič zapojuje do textu skrze hutný a obrazný jazyk svoje vlastní zážitky, meditační úžas i zkušenost hluboké osobní krize. V přesažný zážitek se proměňuje večerní venčení psa nebo zkušenost z workshopu psychoterapeutky Zdeňky Voštové, kde potkal lidi po návratu z vězení v komunitním centru s „čarovnou“ zahradou na pražské Palmovce. V propojení duchovního a materiálního vzniká to, co Borzič nazývá „aktivní nadějí“. Jak dodává duchovní učitel Chögyam Trungpa, kterého autor cituje: „Rovnováha se neobnovuje díky tomu, že situaci pevně držíme, ale díky tomu, že navazujeme přátelství s nebem a zemí“.
Autor nás provází tzv. „čtyřmi cestami“ spirituality stvoření: spirála zahrnuje vděčnost za vše dobré v životě (via positiva), rozpoznání a uznání naší bolesti (via negativa), ochotu podívat se na svět novýma očima (via creativa) a konečně odvahu vydat se dál, jednat ve prospěch laskavějšího světa (via transformativa).
Tato „divoká cesta“ je mapou pro každého, kdo hledá hloubku mimo dogmatické mantinely. Adam Borzič, který byl nejprve teologem, charakterizuje svou spiritualitu jako syntézu západních tradic orientovaných na stvoření se zeleným angažovaným buddhismem. „Projevuje se praxí, která zahrnuje meditativní i aktivní pól života… Před bolestí světa, ať už se projevuje jako klimatický žal, nebo hlad dětí v Gaze, oči nezavírá“.
Kniha otevírá klíčová témata, jako je ekopsychologie, trauma z hrozícího klimatického kolapsu a práce s „aktivní nadějí“, což jsou klíčová slova, se kterými se setkávají psychoterapeuti i jejich klienti. Pro čtenáře přemýšlivých textů nabízí most mezi literaturou, mystikou a humanistickou psychologií. Bude rezonovat s těmi, kteří se cítí vykořenění z technokratického světa a touží po spiritualitě, která je „v těle“ a „na zemi“.
Zdroj: Nakladatelství Portál, s. r. o.
ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese https://www.protext.cz.


