V jedné z hrobek na ostrově Gotland ležela mladá žena a vedle ní dvě malé děti. Dlouho se nabízelo jednoduché vysvětlení, že šlo o matku se synem a dcerou. Jenže genetická analýza ukázala, že i když byly děti plnorodí sourozenci, žena jejich matkou nebyla. A podobných překvapení přinesl nový výzkum víc.
Vědci z Uppsala University se zaměřili na čtyři společné hroby z lokality Ajvide, významného pohřebiště z doby před zhruba 5 500 lety. Z deseti jedinců odebrali DNA ze zubů a kostí a ověřili příbuzenské vztahy i biologické pohlaví, které u dětí nelze z kostry spolehlivě poznat.
Hroby, kde vedle sebe neleží jen nejbližší rodina
Výsledek byl pro tým překvapivý: lidé pohřbení spolu často nebyli rodiče a děti ani sourozenci, ale vzdálenější příbuzní, typicky druhého nebo třetího stupně. „Analýza ukázala, že mnozí z těch, kdo byli pohřbeni spolu, byli spíš příbuzní druhého nebo třetího stupně než první, jak se často předpokládá,“ uvedla archeogenetička Helena Malmström.
Konkrétně v hrobě s mladou ženou (asi 20 let) ležel na jedné straně čtyřletý chlapec a na druhé zhruba rok a půl stará dívka. Testy potvrdily, že děti byly plní sourozenci. Žena ale podle DNA nebyla jejich matka, nejpravděpodobněji šlo o sestru jejich otce, případně o jeho nevlastní sestru.
V dalším hrobě našli výzkumníci mladou dívku a dospělého muže, jehož ostatky byly zřejmě do hrobu přemístěny z jiného místa. Genetika ukázala, že muž byl její otec. Třetí hrob patřil dvěma dětem, chlapci a dívce, mezi nimiž vyšel vztah třetího stupně, tedy nejspíš bratranec a sestřenice. Ve čtvrtém byly pohřbené dívka a mladá žena, opět jako příbuzné třetího stupně, tedy třeba vzdálenější teta a neteř nebo sestřenice.
Co to říká o životě lovců a sběračů
Ajvide patří k nejlépe zachovaným skandinávským lokalitám z doby kamenné. Tehdejší komunita žila jako lovci a sběrači, živila se hlavně lovem tuleňů a rybolovem. Zemědělství už se sice šířilo Evropou, ale skupiny na severu si držely tradiční způsob života a geneticky se lišily od okolních zemědělců.
Z pohledu vědců je důležité i to, že podobně zachovaných hrobů lovců a sběračů není mnoho, takže systematické studie příbuzenství bývají spíš výjimkou. „Studie příbuzenství u archeologických kultur lovců a sběračů jsou vzácné a obvykle omezené rozsahem,“ řekla populační genetička Tiina Mattila, která vedla genetické analýzy. Výsledky podle týmu naznačují, že lidé v Ajvide dobře znali své rodové vazby a že v jejich rituálech a komunitním životě hráli významnou roli i vzdálenější příbuzní.
Tento výzkum je stále ve fázi pilotního projektu. Pohřebiště má celkem 85 známých hrobů a vědci plánují analyzovat DNA u více než 70 dalších jedinců. Cílem je lépe pochopit sociální strukturu, životní příběhy i pohřební zvyky.
