Mikroplasty snižují schopnost oceánů absorbovat uhlík, zjistila nová studie, na níž upozornil deník The Independent. Oslabují tím jeden z nejdůležitějších ochranných mechanismů naší planety proti klimatické krizi.
Oceány jsou největším úložištěm oxidu uhličitého (CO2) naší planety. Mikroplasty tento přirozený štít degradují, upozorňuje jeden z autorů nové práce Ihsannulah Obaidullah z University of Sharjah ve Spojených arabských emirátech. „Boj proti znečištění plasty je nyní součástí boje proti globálnímu oteplování,“ uvedl vědec.
How microplastics are impairing the ocean’s ability to absorb CO2
— Euronews Green (@euronewsgreen) January 6, 2026
➡️ https://t.co/R6evUzD7xt pic.twitter.com/rHxvps4zPB
Mikroplasty jsou plastové částice menší než pět milimetrů v průměru, které kontaminovaly vzduch, půdu, arktický led, vodu, potraviny i lidský organismus. Ačkoli jsou považovány za závažný problém (zejména kvůli zdravotním rizikům), jejich roli v klimatické krizi zatím vědci příliš pozornosti nevěnovali.
Oceány absorbují zhruba čtvrtinu CO2 uvolňovaného lidskou činností, čímž zpomalují tempo globálního oteplování. Hlavní součástí tohoto procesu je takzvaná „biologická uhlíková pumpa“, při které mořský fytoplankton absorbuje uhlík fotosyntézou a po své smrti jej přenáší do hlubokých vrstev oceánu.
Mikroplasty tento proces narušují
Nová studie varuje, že mikroplasty tento proces narušují tím, že snižují schopnost fotosyntézy u fytoplanktonu a narušují metabolismus zooplanktonu. Obojí hraje dominantní roli v koloběhu uhlíku.
„V mořských ekosystémech mikroorganismy mění přirozenou sekvestraci uhlíku tím, že ovlivňují fytoplankton a zooplankton, klíčové činitele koloběhu uhlíku,“ napsali odborníci v publikovaném článku.
„Narušení klimatu a znečištění plasty jsou dvě hlavní enviromentální výzvy, které se komplexně prolínají,“ vysvětlil Obaidullah. „Mikroplasty ovlivňují biogeochemické procesy, narušují oceánské uhlíkové pumpy a přímo přispívají k emisím skleníkových plynů.“
Vědci upozorňují i na společenství mikrobů kolonizujících plastové částice v oceánu. Ovlivňovat mohou cykly uhlíku a dusíku a přispívat k produkci skleníkových plynů.
Obaidullah varoval, že účinky tohoto mechanismu by časem mohly zesílit. „Mikroplasty narušují mořský život, oslabují biologickou uhlíkovou pumpu a při svém rozkladu dokonce uvolňují skleníkové plyny,“ uvedl odborník.
Podle závěrů výzkumu dostatečně nerozumíme tomu, jak mikroplasty přispívají ke změně klimatu. Vědci proto považují za rizikovou zakořeněnost plastu v moderní kultuře.
