Letos šlo na karlovarském festivalu o víc než jen filmy. Vzpomínky na Jiřího Bartošku byly všudypřítomné, ale festival se rozhodl jít cestou oslavy, ne smutku. A podle atmosféry i reakcí návštěvníků to vyšlo.
Do Velkého sálu dorazil Stellan Skarsgård, herečka Inga Ibsdotter Lilleaas i režisér Paolo Genovese. Jeden dojal, druhý rozesmál. Skarsgård v KVIFF Talk shrnul svou hereckou dráhu, Genovese pak v sále představil novou romantickou komedii a sklidil salvy smíchu.
Bartoška byl všude, ale decentně
Vzpomínky na Bartošku byly decentní, ale nešlo je přehlédnout. Lidé si fotili černobílé portréty festivalového týmu mezi hotelem Thermal a Pupp. Největším hitem se ale stala trička s jeho podobiznou – v mladé i starší verzi. Výnos z prodeje putuje na charitu Sue Ryder.
Osobní poctu mu složili i filmaři. V dokumentu Musíme to zarámovat! vzpomíná s humorem přímo Bartoška. Režisér Bajgar při promítání Teorie tygra přiznal, že právě Bartoška „z toho udělal lepší film“ – lidský, nikoli drsný.
Douglas, Forman a návrat ke kořenům
Michael Douglas se po 27 letech vrátil na místo, kde v roce 1998 přebíral Cenu za mimořádný přínos. Letos mu organizátoři „vyměnili oplatku za sošku“, jak si přál Jiří Bartoška. Douglas ocenil pohostinnost i sílu tradice, kterou festival drží.
Silným momentem bylo i restaurované promítání Přeletu nad kukaččím hnízdem. Za účasti Douglase i producenta Paula Zaentze připomnělo, jak silně tenhle film stále rezonuje. „Jako by vznikl letos,“ komentoval Zaentz reakce z Cannes.
Nová generace na scéně
Festival dál otevírá prostor mladým tvůrcům. Uvedl se Sbormistr, který rozvířil debatu o sexuálním násilí na dětech. Do kin míří i Letní škola Dužana Duonga o identitě a rodině v česko-vietnamské komunitě. Slovenská režisérka Katarína Gramatová zaujala filmem Nahoře nebe, v dolině já.
Zazářil také Duchoň od Petera Bebjaka – film o kontroverzní legendě slovenské popmusic sklidil v Thermalu jeden z nejdelších potlesků festivalu. A Kirchnerová v poetickém Karavanu poděkovala Bartoškovi za to, že díky němu začala točit.
Vzpomínka, která žije
Na závěr si diváky získala i letošní znělka s Bolkem Polívkou, v níž měl původně hrát sám Bartoška. Miniaturní pocta přátelství dojímá celý týden a ještě dlouho bude. Stejně jako letošní ročník – protože letos to nebyla tryzna, ale oslava. Přesně tak, jak by si to přál.
