Ženy v Turecku a dalších zemích protestují proti odstoupení země od Istanbulské úmluvy

Stovky tureckých žen vyšly do ulic, aby protestovaly proti anulovaní Istanbulské úmluvy, která by měla potírat domácí násilí páchané na ženách. Turecký prezident Recep Erdogan od úmluvy odstoupil před týdnem. Informuje o tom BBC.

„Istanbulská úmluva zachraňuje životy“ a „Neakceptujeme rozhodnutí jednoho muže„. Taková hesla nesly stovky tureckých žen na demonstraci proti zrušení Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí. Tak zní celý název smlouvy, kterou v březnu 2012 jako první ratifikovalo právě Turecko, a proto se jí zjednodušeně říká Istanbulská úmluva.

Turecko z ní paradoxně jako první vystoupilo poté, co prezident Erdogan vyslyšel hlasy konzervativců ve svojí straně i v opoziční islámské Felicity Party. Aktivisté za ženská práva, právníci a opoziční politici jsou ale toho názoru, že prezident nemůže svým rozhodnutím vyjmout zemi z mezinárodní úmluvy, kterou ratifikoval parlament. Další protesty budou následovat.

V Turecku jsou ženy zabíjeny prakticky denně a nyní podle nich hrozí, že nebezpečí ještě vzroste. Nejčastěji jsou na vině jejich manželé a partneři. Podle turecké neziskové organizace We Will Stop Femicide Platform bylo v roce 2020 zabito nejméně 300 žen, většinou rukou svých mužů, a dalších 171 jich zemřelo za podezřelých okolností. Istanbulská úmluva tlačí na policejní i soudní systém, aby násilí páchané na ženách efektivněji postihoval. Vládnoucí strana AKP už deklarovala, že tento problém chce vyřešit reformou justice.

Protesty i jinde v Evropě

Turecká provládní ženská organizace Kadem, jejíž místopředsedkyní je Erdoganova dcera, měla k Istanbulské úmluvě smíšený postoj. Při ratifikaci ji vítala s tím, že poslouží genderové rovnosti v zemi, dnes ale říká, že rozhodnutí odstoupit od smlouvy bylo zapříčiněno „společenskými tlaky“, které úmluva způsobovala.

Proti zrušení úmluvy Tureckem se protestovalo i v Itálii a ve Francii. V Římě protest, který měl symbolizovat solidaritu s tureckými ženami, organizovalo hnutí Non Una Di Meno.

Istanbulskou úmluvu ratifikovalo 34 států Rady Evropy. Některé, jako například ČR, se k úmluvě pouze připojily svým podpisem, ratifikace parlamentem doposud neproběhla. V Česku byla úmluva předmětem vášnivých debat. Někteří její kritici, zejména z konzervativní části politického spektra, proti jejímu přijetí ostře protestovali, podle nich útočí na tradiční rodinu a zavádí sociální inženýrství.