Samice želvy mapové během léta využívají otevřené vody Erijského jezera, ještě před vrcholem škodlivého květu sinic se ale přesouvají do přítoků a okolních mokřadů. Díky tomu se pravděpodobně vyhýbají období, kdy je riziko kontaktu s toxiny nejvyšší.
Vědci z University of Toledo sledovali pohyb želv pomocí akustických a satelitních vysílačů. Zjistili, že po skončení hnízdění se zvířata pohybovala v otevřených vodách jezera během června a července. Po konci července už je ale v jezeře nezaznamenali.
Želvy urazily až 22 kilometrů
Výzkumníci v roce 2022 připevnili vysílače na deset dospělých samic pocházejících z hnízdiště na západě Erijského jezera v americkém Ohiu. Kombinace dvou způsobů sledování jim umožnila zaznamenávat želvy jak pod vodou, tak při přesunu do míst vzdálenějších od přijímačů.
Studie ukázala, že sledované želvy během roku využívaly jak samotné jezero, tak jeho přítoky. Celkový rozsah jejich pohybu dosahoval přibližně 10 až 22 kilometrů. Po letním pobytu v jezeře zamířily několik kilometrů proti proudu, kde pravděpodobně přezimovaly. Následující jaro se opět vrátily do blízkosti stejného hnízdiště.
Sinice vrcholí až po jejich odchodu
Načasování přesunu je důležité kvůli škodlivým květům sinic, které se v západní části Erijského jezera pravidelně objevují a obvykle vrcholí v srpnu. Některé sinice produkují toxiny, které mohou negativně ovlivňovat vodní organismy a další živočichy.
Želvy však podle sledování opouštěly jezero ještě před hlavním obdobím květu. Vědci proto předpokládají, že díky pravidelnému sezónnímu přesunu přicházejí želvy s toxiny do kontaktu jen omezeně. Zatím ale není jasné, zda se želvy škodlivým květům aktivně vyhýbají, nebo jejich odchod pouze shodou okolností připadá na stejné období. Právě ochrana přítoků a mokřadů, kam se přesouvají, tak může být pro tento druh důležitá i v době zhoršující se kvality vody.
