Praha 23. března 2026 (PROTEXT) – Ocenění za vynikající kvalitu ženské vědecké práce v soutěži Cena Wernera von Siemense získala Mgr. Adéla Šimková, Ph.D., z Přírodovědecké fakulty UK Karlovy v Praze. Cenu v kategorii Nejlepší pedagogický pracovník získala MgA. Zuzana Wichterlová, DiS., z Fakulty restaurování Univerzity Pardubice.
Adéla Šimková získala současně i cenu za 1. místo v kategorii Nejlepší disertační práce. Oceněný počin se věnuje vývoji nové látky, umožňující přesnou lokalizaci nádoru a adresné doručení léčiva selektivně do nádorové tkáně. Adéla Šimková nejdříve začala studovat biochemii, poté přešla na organickou chemii a nyní je její hlavní specializací medicinální chemie, která oba tyto obory propojuje. V současné době působí na postdoktorandské stáži v německém Heidelbergu, kam se přesunula i s rodinou. Kromě vědecké práce a péče o rodinu vyplňuje její čas především vedení neziskového projektu Zeptej se vědce.
Aby se situace žen vědkyň změnila, je klíčové zavést systémová opatření, která dají ženám i mužům najevo, že kariérní prostředí stojí o ženy matky a umožní jim zapojení do pracovního procesu, až na to budou připravené, říká Adéla Šimková z Přírodovědecké fakulty UK Karlovy v Praze, držitelka Ceny Wernera von Siemense za vynikající kvalitu ženské vědecké práce.
Téma žen ve vědě nelze bagatelizovat
Adéla Šimková je přesvědčená, že bychom se měli zaměřovat na pozitivní příklady a dát pozor na nekonstruktivní lamentování, které může být pro ostatní ženy spíš odrazující. Ale data mluví jasně – s přibývajícími „akademickými hodnostmi“ ženy z vědy mizí, a tím je potřeba se systémově zabývat. „Ženy, pokud chtějí založit rodinu, to mají obecně těžší ve všech kompetitivních odvětvích, kde člověku profesně uškodí větší výpadek z práce,“ říká Adéla Šimková. „Náročné může být už samotné těhotenství, které může na přechodnou dobu ženu vyřadit z provozu, o zotavování po porodu ani nemluvě. Rozhodujícím aspektem je také bezpečnost – např. v mém oboru organické chemie nemůže žena během těhotenství v laboratoři plné toxických a karcinogenních látek pracovat vůbec,“ dodává.
Skloubení rodinného a pracovního života je podle jejích slov kapitola sama pro sebe, nicméně to považuje zejména za otázku kultury a domluvy mezi partnery. „Ačkoliv stále existují společenské tlaky na to, aby se dětem věnovala primárně žena a aby s nimi byla několik let doma, jsem přesvědčená, že přibývající příklady výrazných úspěšných žen tyto tlaky postupně změkčují a rozmělňují. Ve svém společenském okolí s radostí pozoruji, že rovnocenné zapojení partnerů do péče začíná být trendem a přestává být výjimkou. Zatím to bohužel zdaleka není pravidlem. Velkým problémem je také systémová nedostupnost péče o malé děti, což je zátěž pro oba pracující rodiče, pokud se podílejí na péči srovnatelnou měrou,“ upřesňuje.
Nutná je systémová změna
„Aby se situace žen vědkyň změnila, je klíčové zavést systémová opatření, která dají ženám i mužům najevo, že kariérní prostředí stojí o ženy matky a umožní jim zapojení do pracovního procesu, až na to budou připravené,“ myslí si Adéla Šimková. „V první řadě je to dostupná péče o děti od jednoho roku do tří let a flexibilní úvazky. Ve druhé řadě i explicitní pobídky pro návrat čerstvých rodičů do práce. Nicméně aby oba rodiče opravdu měli stejné podmínky, museli bychom přiblížit systém rodičovské péče skandinávskému modelu, který vyplacení celkové finanční částky podmiňuje prostřídáním obou rodičů,“ uzavírá.
Ocenění ženské vědecké práce v samostatné kategorii považuje Adéla Šimková za prospěšné. Pozitivní příklady dodávají ženám sebevědomí a vůli vědeckou kariéru nevzdat. A v naší společnosti je stále ještě potřeba tyto příklady vyzdvihovat. Současně však považuje za důležité, aby se veřejně oceňovali i muži, kteří zvládají skloubit péči o rodinu s vlastní kariérou, protože toto téma ve veřejné debatě úplně chybí.
Studenti potřebují prostor pro samostatné myšlení
Zuzana Wichterlová byla nominována a získala Cenu Wernera von Siemense za vysokou profesionalitu pedagogické práce a za mimořádné úsilí propojovat výuku s praxí. Aktivity Zuzany Wichterlové přesahují do různých disciplín – od techniky a technologie přes řemeslo až po umění. Pro studenty je příkladem moderního interdisciplinárního přístupu, uplatňovaného v praktické péči o hmotné kulturní dědictví, a inspirací v propojování výtvarných a uměleckých disciplín s humanitními a materiálovými vědami. Klíčovou součástí pedagogické činnosti na Fakultě restaurování je praktická výuka, kde je Zuzana Wichterlová svým studentům vždy oporou. Přistupuje k nim s respektem a vnímá je jako budoucí kolegy, které je třeba vést, podporovat a motivovat.
Pedagogická dráha si mě našla sama
Zuzana Wichterlová chtěla odjakživa restaurovat – opravovat staré věci, dělat svět krásnější a přitom zachovávat ducha věcí a taky pracovat v dobré partě. „Při práci v praxi však brzy zjistíte, že musíte přímo v terénu rozhodovat o spoustě věcí, i když nemáte úplně jasno, proč a jak dané věci fungují. A pak zjistíte, že to nevíte nejen vy, ale že to neví nikdo. Praxe mě vedla k otázkám, k testování, ke konzultacím, tedy zpátky do školy a k vědě – a to už pak byl jen malý krůček k učení. Já jsem se pro pedagogickou dráhu nerozhodla, pedagogická dráha se rozhodla pro mě,“ říká Zuzana Wichterlová.
„Vůbec toho nelituji a neměnila bych. Motivují mě nadšení, zvídaví a týmoví studenti a také spolupráce s kolegy, s nimiž se na výuce podílím. Je úžasné být mezi mladšími lidmi, člověk tím sám mládne. Já mám pořád pocit, že studenti jsou moji trochu mladší vrstevníci. A to přesto, že jsou vlastně už často ve věku mých dětí. Ale inspirují mě i odborně, protože mají nápady, jak problémy řešit, a nebojí se je diskutovat. Pořád se od nich učím,“ dodává.
Smysl zvídavosti a pochyby o zažitých pravdách
Bilanci zisků a ztrát z pedagogické práce považuje Zuzana Wichterlová za pozitivní. „Pedagogická práce mi nevzala nic – možná mým dětem a mému muži vzala trošku maminku a manželku, protože jsem asi byla v terénu víc a častěji, než bych byla bývala bez studentů. Tady musím říct, že mám úžasně emancipovaného muže, který se opravdu se mnou dělil o péči zcela samozřejmě a v mé profesi mě vždycky naplno podporoval. No, a co mi dala? Nejspíš smysl mojí zvídavosti a snaze jít pod povrch věcí, pochybovat o zažitých pravdách a hledat nová vysvětlení a srozumitelné a zábavné příklady. Kdybych to všechno neměla komu předat, asi by mě to tak nebavilo,“ uzavírá.
Cenu Wernera von Siemense pořádá již 28 let český Siemens v partnerství s významnými představiteli vysokých škol a Akademie věd ČR, kteří jsou i garanty jednotlivých kategorií a podílejí se na vyhodnocení nejlepších prací. V nezávislých porotách letos zasedlo 56 odborníků a zástupců akademické obce. Svým rozsahem, výší finančních odměn a historií je Cena Wernera von Siemense jednou z nejvýznamnějších nezávislých iniciativ tohoto druhu v České republice.
Zdroj: Siemens
