Mrtvé moře je jedinečné místo – nejníže položený bod na zemském povrchu a zároveň jedno z nejslanějších jezer na světě. Právě díky těmto extrémním podmínkám tu vzniká vzácný jev: podvodní solné útvary obřích rozměrů, tzv. solní giganti.
Tyto vrstvy soli se mohou táhnout na kilometry daleko a do hloubky. Zatímco ve Středozemním nebo Rudém moři leží už dávno pohřbené pod sedimenty, v Mrtvém moři se tvoří právě teď, přímo před očima vědců.
Voda mizí, sůl zůstává
Mrtvé moře je tzv. bezodtokové jezero. Voda z něj mizí výhradně vypařováním, přičemž zůstává sůl. Tento proces funguje už tisíce let. V posledních desetiletích ho urychlilo i umělé přehrazení řeky Jordán, která do moře přiváděla sladkou vodu.
Dnes klesá hladina Mrtvého moře o zhruba jeden metr ročně. Výsledkem je nejen odhalování starších solných vrstev, ale i změny ve struktuře a chování samotného jezera.
Solný sníh a dvojitá difúze
V 80. letech došlo k přechodu jezera z tzv. meromiktického (vrstveného) na holomiktické, tedy takové, které se alespoň jednou ročně celé promíchá. Přesto se v létě stále tvoří dočasné vrstvy – teplejší, méně hustá voda zůstává nahoře, chladnější slaná voda pod ní.
Právě během těchto období dochází k jevu, který vědci popsali jako „solný sníh“. V teplé horní vrstvě se při vysokém odpařování zvyšuje koncentrace soli. Když pak voda ochladne, sůl začne krystalizovat a pomalu padá ke dnu.
Geologická dílna v přímém přenosu
Tento efekt, společně s vnitřními proudy, teplotními rozdíly a výskytem podvodních pramenů, dává vzniknout solným gigantům, ale i dalším strukturám, jako jsou solné komíny nebo dómy.
Podobné útvary se kdysi vytvořily i ve Středozemním moři během tzv. messinské solné krize. Tehdy se kvůli uzavření Gibraltarského průlivu moře z větší části vypařilo. Po opětovném zaplavení zůstaly pod sedimenty jedny z nejsilnějších solných vrstev v geologické historii.
Pohled do minulosti i budoucnosti
Pozorování Mrtvého moře pomáhá porozumět nejen geologické minulosti Země, ale i aktuálním výzvám, jako je eroze pobřeží v suchých oblastech nebo možnosti udržitelné těžby soli.
Zatímco hladina klesá, pod povrchem roste fascinující svět. Pomalu, v tichosti, ale s geologickým významem, který vědcům otevírá nová okna do historie i budoucnosti planety.
