Čína staví další velkou zeď. Nebuduje ji ale z hlíny a kamenů a nemá sloužit k obraně země před nepřáteli. Velká zelená zeď, rozsáhlý pás stromů a keřů lemující spodní část severních pouští, má jiný cíl – zastavit neustálý postup desertifikace. Tento masivní megaprojekt funguje jako vysavač oxidu uhličitého (CO₂) a podle nové studie, na niž upozornil server IFLScience, opravdu funguje.
Čínský projekt připomíná snahy pouštních lidí ve sci-fi hitu Duna změnit svou nehostinnou pouštní planetu v oázu vegetace a života.
Poušť Taklamakan skutečně fiktivní planetu Arrakis připomíná. Je označována jako „biologické vakuum“. Život na vyprahlé ploše o rozloze 337 tisíc čtverečních kilometrů prakticky neexistuje, je vzácný jako molekuly v kosmu.
Zhruba před půl stoletím začala Čína poušť obkličovat stromy a další vegetací. Projekt má pokračovat až do roku 2050. Cílem je zvýšit lesní porost z 5,05 procenta na 14,95 procenta ve třinácti provinciích severní Číny.
Opravdu to funguje
Poušť Taklamakan se díky dlouhodobému programu zalesňování skutečně mění. Na satelitních snímcích to zatím není vidět, čísla to ale podle nové studie potvrzují. Poušť totiž pohlcuje více skleníkových plynů, než kolik jich vypouští.
Tento efekt nepopisují jen čínští, ale i američtí vědci. K tomu, aby nějaká vyprahlá poušť pohlcovala CO₂, není nutné zalesnění po vzoru amazonského pralesa. Stačí menší a funkční pásy stromů a keřů. To také znamená, že stejného efektu by bylo možné dosáhnout i u jiných pouští.
Mezi lety 2004 a 2017 absorbovala poušť Taklamakan zhruba 8,3 milionu tun CO₂. Uvolnila přitom jen asi 6,7 milionu tun tohoto skleníkového plynu. To znamená, že z atmosféry vysála jeho značné množství.
„Není to deštný prales. Je to křovinatý terén jako chaparral v jižní Kalifornii. Ale skutečnost, že vůbec snižuje množství CO₂ a dělá to soustavně, je něco pozitivního, co můžeme měřit a ověřovat z vesmíru,“ uvedl klimatolog King-Fai Li z Kalifornské univerzity v Riverside, který se na studii podílel.
