Pokud vás někdy udivuje, na čem všem se dá dělat výzkum, nyní možná budete ještě více překvapeni. Vědci zkoumali geny, které jsou spojené se siestou během dne. Studii vedli výzkumníci z Massachusetts General Hospital (MGH) a objevil se v časopise Nature Communications.
Vyčítali jste si někdy, že jste si přes den párkrát zdřímli? Není to tak úplně vaše vina. Vědcům se podařilo identifikovat desítky genových oblastí, které řídí tendenci během dne usnout.
Některé země, například jižanské státy jako je Španělsko, mají denní spánek jako součást kultury už dlouhou dobu. Spojené státy se pak rozhodli zdřímnutí podporovat jako způsob, jak zvýšit produktivitu.
Vědci se nyní pokusili rozmotat biologické dráhy, které stojí za touhou a potřebou zdřímnout si přes den. Do práce se pustil tým, který již dříve sledoval genetické informace a informace o životním stylu a identifikoval geny spojené s délkou spánku, nespavostí, či s tím, zdali je člověk ranní ptáče nebo noční sova. Nyní se zaměřili na denní siestu.
Ke studiu využili metodu celogenomové asociační studie (GWAS), tedy studii celého genomu (veškerá genetická informace uložená v DNA organismu). Jejím cílem je objevit genetické variace, keré jsou spojeny s konkrétním onemocněním či v tomto případě zvykem.
K tomu využili vědci data z britské Biobank a měli k dispozici informace od 452 633 lidí. Ti odpovídali na otázku, jak často během dne si zdřímnou. Část účastníků studie pak nosila přístroj, který zaznamenával údaje o sedavém chování, které by mohlo indikovat zdřímnutí. Tato data naznačila, že odpovědi účastníků nelhaly.
Vědci zjistili, že zdali si člověk přes den zdřímne, a jak často, je částečně regulováno geny.
Pomocí GWAS se výzkumníkům podařilo identifikovat 123 oblastí v lidském genomu, které jsou se spaním ve dne spojené. Ukázalo se také, že o části genů, které jsou v blízkosti identifikovaných oblastí či přímo v nich, je již známo, že hraje roli při spánku.
Několik genových variant spojených s podřimováním bylo navíc již spojováno se signalizací pomocí neuropeptidu orexin, který hraje roli v bdělosti. „Je známo, že tato dráha se podílí na vzácných poruchách spánku, jako je narkolepsie, ale naše zjištění ukazují, že menší poruchy v dráze mohou vysvětlit, proč si někteří lidé zdřímnou více než ostatní,“ říká pro ScienceDaily spoluautor a student medicíny Iyas Daghlas.
Tým vědců identifikoval minimálně tři potenciální mechanismy, které spánek podporují. Mezi ně patří sklon ke spánku, přerušovaný spánek a brzké ranní vstávání. Vědci také odhalili předběžné důkazy, že návyky zdřímnout si, jsou spojeny s kardiometabolickým zdravím (zvýšený krevní tlak,..). Ohledně těchto spojitostí je však potřeba další výzkum. „Budoucí práce mohou pomoci vypracovat osobní doporučení pro siestu,“ dodává jedna z autorek Marta Garaulet.
