V centru Amsterdamu došlo k otevření prvního nizozemského národního muzea holocaustu. Tato událost, k níž dochází osmdesát let po druhé světové válce, je zásadním krokem v konfrontaci Nizozemců s temnou kapitolou jejich dějin.
Holocaust zůstává jednou z nejtrýznivějších kapitol dějin, zejména v Nizozemsku. Nacisté zde vyhladili tři čtvrtiny židovské populace, tedy 102 000 osob, což byl nejvyšší podíl v západní Evropě. Navzdory této tragické minulosti Nizozemsko na rozdíl od některých svých sousedů dosud nemělo národní muzeum věnované této části své historie. Nové muzeum, které se nachází na místě, odkud bylo kdysi 600 dětí propašováno do bezpečí, si klade za cíl toto historické opomenutí napravit.
‘You cannot look away’: opening of Amsterdam Holocaust museum an overdue reckoning with history https://t.co/iNirFPNVKh pic.twitter.com/KtjNevQI39
— Guardian World (@guardianworld) March 10, 2024
Otevření tohoto muzea není jen formalitou, ale aktem zviditelnění tématu, které bylo v nizozemském veřejném prostoru dlouho zastíněno. Emile Schrijver, generální ředitel muzea, zdůrazňuje, že muzeum hraje důležitou roli v začlenění těchto tragických událostí do kolektivní paměti národa. Vyzdvihuje význam muzea pro uchování příběhů přeživších holocaustu pro budoucí generace a zdůrazňuje důležitost připomínání si historie a učení se z ní.
Otevření muzea se odehrává v době složité globální dynamiky, kterou ilustruje účast izraelského prezidenta Isaaca Herzoga uprostřed pokračujícího napětí v Gaze. To vyvolalo kontroverze, přičemž skupiny jako The Rights Forum považují jeho přítomnost za necitlivou vůči Palestincům. Muzeum nicméně představuje svědectví o historii, které je nezávislé na současném geopolitickém prostředí.
Cesta Nizozemska k tomuto bodu byla provázena neochotou a introspekcí. Jak poznamenal Johannes Houwink ten Cate, bývalý výzkumný pracovník institutu NIOD, Nizozemci se dlouho raději považovali za tolerantní a odolný národ než za národ zapojený do kolaborace s nacisty. Muzeum nutí k přehodnocení tohoto sebepojetí a připomíná nizozemské společnosti méně pikantní aspekty její válečné historie.
Zřízení muzea neznamená konec nizozemského vztahu k válečné minulosti. Bart Wallet, profesor moderních židovských dějin, poukazuje na to, že nizozemská společnost se stále vyrovnává se svou historií holocaustu. Vzhledem k tomu, že se stále objevují znepokojivá odhalení, jako například role amsterodamských tramvají při přepravě Židů do koncentračních táborů, je zřejmé, že proces uzdravování a porozumění stále pokračuje.
Pro pamětníky, jako je Salo Muller, má muzeum velký význam. Slouží jako maják paměti a vzdělání, zejména pro ty, kteří nejsou obeznámeni se židovskou zkušeností během války. Muzeum spolu s nedalekým divadlem Hollandsche Schouwburg, které se stalo památníkem, poskytuje prostor pro reflexi a vzpomínání. Slouží jako připomínka hrůz, které následovaly, když si lidstvo neuvědomilo nebezpečí diskriminace a dehumanizace, píše deník The Guardian.
