Zemědělství zabírá více než 40 procent obyvatelné pevniny a výrazně ovlivňuje klima i stav přírody. Dopady ale nejsou rozloženy rovnoměrně. Přibližně dvě třetiny ztrát biodiverzity a přirozeného ukládání uhlíku vznikají jen na třetině zemědělské půdy.
Výzkumníci z Institutu environmentálních věd při Leidenské univerzitě vytvořili globální mapy míst, kde zemědělství působí na přírodu a klima největším tlakem. Propojili údaje o zemědělské půdě, biodiverzitě a zásobách uhlíku s informacemi o jednotlivých potravinářských produktech. Výsledkem je podrobný přehled oblastí, kde se dopady zemědělství soustřeďují nejvíce.
Největší škody vznikají na několika místech
Nejvýraznější ohniska se nacházejí v Mexiku a Střední Americe, v některých částech Brazílie, západní Africe, Indii, Číně a jihovýchodní Asii. Často jde o místa, kde je zemědělství velmi intenzivní, případně o oblasti, které přirozeně zadržují velké množství uhlíku a vyznačují se vysokou druhovou rozmanitostí. Typickým příkladem jsou tropické lesy, které po přeměně na zemědělskou půdu přicházejí o obě tyto hodnoty.
Výzkumníci se zaměřili také na to, které potraviny k environmentálním dopadům přispívají nejvíce. Výraznou roli mají produkty ze skotu, především hovězí maso a mléko.
Hovězí maso a mléko mají výrazný dopad
Společně stojí za 41 procenty ztrát biodiverzity a 29 procenty úbytku přirozeného ukládání uhlíku způsobeného produkcí potravin. Chov skotu totiž vyžaduje rozsáhlou zemědělskou půdu nejen pro pastvu, ale také pro pěstování krmiva.
Dosavadní výzkumy často sledovaly ztráty uhlíku a biodiverzity odděleně. Nová studie oba typy dopadů spojila a současně je zobrazila na globální úrovni s podrobným prostorovým rozlišením. Výzkumníci navíc dokázali propojit jednotlivé dopady s konkrétními potravinářskými produkty.
Zjištění ukazují, že ke zmírnění škod nemusí být nutné zasahovat na celé zemědělské ploše. Největší část ztrát se soustřeďuje do konkrétních oblastí a je spojena s určitými způsoby produkce potravin. Cílená ochrana nejohroženějších míst, šetrnější zemědělské postupy nebo změny ve spotřebě potravin tak mohou snížit tlak na přírodu a zároveň uvolnit část půdy pro obnovu přirozených ekosystémů.
Rozsah současných ztrát zároveň ukazuje, kde lze dosáhnout největších přínosů pro přírodu. Pokud se podaří zaměřit opatření na oblasti s největšími dopady, může být možné dosáhnout výrazného přínosu pro klima i přírodu bez zásahů do celé zemědělské plochy. Pomoci může šetrnější hospodaření, ochrana nejcennějších území i změny ve způsobu produkce a spotřeby potravin. Menší tlak na půdu by zároveň mohl uvolnit prostor pro obnovu některých oblastí a jejich návrat k přirozeným ekosystémům. Zemědělství tak nemusí být pouze zdrojem environmentálních problémů, ale může sehrát také významnou roli při jejich řešení.
