Napětí mezi premiérem Andrejem Babišem a prezidentem Petrem Pavlem se v posledních dnech znovu prohloubilo. Do popředí se dostal nejen spor o účast na červencovém summitu NATO, ale i výhrady Hradu ke státnímu rozpočtu a stále viditelnější rozkol v bezpečnostní a zahraniční politice.
Premiér oznámil, že na summit NATO chce jet on s ministrem zahraničí Petrem Macinkou. Zdůvodnil to slovy: „Myslím, že bude nejlepší, když tam pojedu s Macinkou. Protože my to budeme vysvětlovat lépe než pan prezident, který nás za to kritizuje.“ Tím otevřel další střet s Hradem, protože ještě krátce předtím zaznívalo, že zastoupení na vrcholných akcích mají prezident a předseda vlády řešit společně a s ohledem na dosavadní zvyklosti.
Pavel následně uvedl, že při jejich společném jednání nic takového nepadlo. „My jsme spolu měli dlouhé jednání, kde jsme se bavili o řadě koordinačních opatření. Nic takového nezmínil. Předpokládám, že k takové změně by měl být nějaký pádný důvod, ale já žádný takový zatím nevidím,“ reagoval prezident. Celá věc tak působí o to ostřeji, že rozhodnutí přišlo krátce po schůzce na Hradě a prezident se o něm dozvěděl až z médií.
Do stejné linie sporu zapadá i debata o obranných výdajích. Prezident sice letošní rozpočet podepsal, zároveň ale dal najevo vážné výhrady k tomu, že výdaje na obranu podle něj neodpovídají bezpečnostní situaci ani závazkům vůči spojencům. Hrad upozornil i na chybějící střednědobý výhled pro roky 2027 a 2028 a na obavy z výše schodku. V tiskové zprávě zaznělo, že „namísto další potřebné fiskální konsolidace se nůžky mezi příjmy a výdaji tímto rozpočtem rozevírají“.
Vedle rozpočtu a NATO se v pozadí hromadí i další sporné body. Ve hře už dříve byla jména ministrů i velvyslanců a stále častěji se mluví o tom, že vztah mezi vládou a Hradem přechází od jednotlivých střetů k dlouhodobému mocenskému konfliktu. Zvlášť citlivé je to ve chvíli, kdy vláda vysílá nejednotné signály v otázce obrany a část kabinetu zpochybňuje význam navyšování vojenských výdajů.
Politický rozměr sporu tím ještě sílí. V prostředí, kde ANO po volbách sestavilo silný vládní blok s podporou dalších stran, může každá další šarvátka posilovat obraz prezidenta jako protiváhy kabinetu, ale zároveň i jako hráče, který se dostává do přímého střetu s většinou vládního tábora. Právě to může být pro Pavla do budoucna citlivé, pokud bude chtít znovu oslovit i voliče mimo svůj dosavadní okruh podpory.
Z posledních dnů je především zřejmé, že dřívější snaha o uklidnění vztahů nevydržela dlouho. Spor o summit NATO ukázal, že mezi Hradem a Strakovou akademií chybí nejen důvěra, ale i základní koordinace. A čím víc se konflikt přelévá do obrany, rozpočtu a zahraniční politiky, tím obtížnější bude tvářit se, že jde jen o běžné pnutí mezi dvěma ústavními institucemi.
