Skleníkový efekt spojujeme s globálním oteplováním, ve své mírné podobě však pomáhá naši planetu optimálně ohřívat. Co kdyby se ale stal neřízeným? Tým švýcarských a francouzských vědců popsal děsivý scénář, v němž by se vypařily i světové oceány. Napsal o tom server ScienceAlert.
Klimatický summit v Dubaji měl svět přivést zpět k Pařížské dohodě, jejímž cílem je udržet globální oteplování na hranici 1,5 stupně. Klima se otepluje přirozeně, nejvíce však házejí polena pod kotel skleníkové plyny, produkt lidské činnosti.
Samotný skleníkový efekt v mírné formě je prospěšný. Jak upozornili vědci z Ženevské univerzity, bez něj by se Země stala ledovou koulí s teplotami pod bodem mrznutí vody.
Runaway Greenhouse Effect Fully Simulated on Earth For The First Time, And It's "Hell" https://t.co/M1NYXsMcfX
— ScienceAlert (@ScienceAlert) December 19, 2023
Skleníkový efekt totiž brání v úniku veškerého tepla zachyceného ze slunečního větru, které naše planeta potřebuje. Výzkumníky však zajímalo, co by se stalo, kdyby se tento jev stal neřízeným. Přišlo by prudké oteplení, píše ScienceAlert.
Vědci vytvořili ve spolupráci s francouzskými laboratořemi CNRS 3D klimatický model, který detailně ukázal celý proces vychýlení. Dosud se podobné výzkumy zaměřovaly jen na mírný stav před nástupem toho neřízeného, nebo na stav po něm.
Život by se uvařil
Neřízený skleníkový efekt by měl podle studie publikované v časopise Astronomy and Astophysics zničující efekt. V něm by sehrál roli nárůst globální teploty a odpařování oceánů. K tomu by stačil jen malý nárůst slunečního záření.
Vodní pára coby skleníkový plyn by spustila nevratný proces prudkého oteplování. Oceány by se vypařily a globální teplota dosáhla několika set stupňů. To už bychom ale nezažili, život by se totiž ještě předtím uvařil.
„Za pouhých pár set let bychom dosáhli povrchové teploty přes 500 stupňů Celsia, později bychom dosáhli povrchového tlaku 273 barů a teploty 1500 stupňů,“ vysvětlil hlavní autor studie a bývalý student Ženevské univerzity Guillaume Chaverot.
Od samotného počátku přechodu vědci v modelu pozorovali, že se vysoko v atmosféře vytváří velmi husté mraky. Ta už také nevykazuje teplotní inverzi typickou pro zemskou atmosféru a dělí se na dvě hlavní vrstvy, troposféru a stratosféru.
„Struktura atmosféry se hluboce mění,“ popsal přechod k neřízenému skleníkovému efektu pozorovanému v modelu Chaverot. Tým ve výzkumu pokračuje. Chce zjistit, zda může stejný zničující proces spustit i nárůst skleníkových plynů.
