Sharon Osbourne poprvé otevřeně popsala poslední noc, kterou strávila po boku svého manžela Ozzyho. V emotivním rozhovoru se vrátila k okamžikům, které navždy změnily její život.
Sharon Osbourne poprvé otevřeně popsala poslední noc, kterou strávila po boku svého manžela Ozzyho. V emotivním rozhovoru přiznala, že některé bolestivé momenty se jí stále vracejí. „Kéž bych mu řekla, že ho víc miluji. Kéž bych ho pevněji objala…,“ řekla se slzami v očích.
Noc před Ozzyho smrtí byla neklidná. Stále vstával, chodil po domě a několikrát ji vzbudil. V jednu chvíli ji probudil se slovy: „Polib mě… Pevně mě obejmi.“ Sharon na tom tehdy neviděla nic neobvyklého. Ráno Ozzy vstal jako obvykle, i přes to, že jeho tělo bojovalo roky s nemocí. Chystal se cvičit, jako každý jiný den.
Jenže brzy se domem ozval křik. Sharon seběhla do posilovny a našla ho na zemi. Záchranáři se ho snažili oživit, ale ona sama pochopila skutečnost okamžitě. „Věděla jsem, že je pryč,“ přiznala. Později dodala, že si vyčítá jediné, to že ho neobjala ještě pevněji.
‼️WORLD EXCLUSIVE ‼️
— Piers Morgan (@piersmorgan) December 9, 2025
Sharon Osbourne has given me her first interview since the incredibly sad loss of her husband Ozzy.
It was very moving and emotional. My heart breaks for my friend @MrsSOsbourne – and yours will too. Drops tomorrow on @PiersUncensored 💔 pic.twitter.com/5KMtMzGiiJ
Poslední slova a zvláštní sny
Podle Sharon byl Ozzy v posledním týdnu jiný. Vyprávěl jí o zvláštních snech, ve kterých se bez cíle procházel mezi lidmi, které nikdy dřív neviděl. Nikdo s ním nemluvil, jen na něj mlčky hleděli. Šlo o opakující sen, který působil znepokojivě. „Věděl to, byl připravený“ řekla Sharon. Věří, že se s ní loučil ještě dřív, než si to dokázala připustit.
Jeho poslední prosba o polibek a objetí dnes dostává úplně jiný význam. Až zpětně si uvědomila, že šlo o tiché rozloučení, které si tehdy nedokázala připustit.
Ozzyho koncert a jeho poslední týdny
Dva týdny před svou smrtí se Ozzy rozhodl vystoupit na dlouho odkládaném koncertu Back to the Beginning v Birminghamu. Lékaři ho varovali, že by to jeho tělo nemuselo zvládnout. On ale trval na svém. Po vystoupení zářil štěstím a říkal, že netušil, kolik lidí ho stále miluje. Sharon přiznala, že ho dlouho neviděla tak šťastného.
Ačkoliv celý rok bojoval s opakovanými nemocemi a bolestmi, jeho poslední týdny působily téměř opačně. Rodina popisuje, že byl „jako slunce“, plný energie, klidu a zvláštní lehkosti. Jako by věděl, že se blíží konec, a přesto se ho nebál.
Sharon na závěr dodala, že život bez něj je mnohem těžší, než čekala. Ale věří, že odešel naplněný a smířený. „Byly to chvíle, na které nikdy nezapomenu,“ řekla tiše. „A byly jen naše.“
