Praha 15. dubna 2026 (PROTEXT) – Přestože moderní medicína nabízí stále lepší možnosti, jak mnoha onkologickým onemocněním předcházet nebo je zachytit v zárodku, velká část populace je nevyužívá. V rozhodující chvíli nás totiž často zastaví podvědomé mechanismy a obavy. Odpověď na to, co nás skutečně brzdí v prevenci a včasné léčbě, neleží jen v ordinacích, ale především v naší vlastní psychice.
Podle PhDr. Ing. Martina Pospíchala, Ph.D., předsedy psychoonkologické sekce ČOS ČLS JEP, začíná každé rozhodování o prevenci v naší hlavě jako řada otázek, na které se nám těžko hledají jasné odpovědi: Půjdu tam? Nechám se vyšetřit? Přestanu kouřit? „Ať už jde o vyšetření prostaty, mamografii nebo genetické testy, naše chování není čistě logické, ale „psycho-logické“ – ovlivněné emocemi a strachem z nejisté budoucnosti,“ vysvětluje odborník.
Zatímco strach často účinně používáme k motivaci u primární prevence (strava, pohyb či prevence před sluncem), u sekundární prevence (screeningových programů) nás naopak odrazuje. Lidé mají obavy z negativních výsledků, bojí se samotného čekání a nechtějí žít s vědomím rizika či se vystavovat nutnosti přizpůsobení životního stylu. Doktor Pospíchal upozorňuje na typické bariéry z praxe: „Padesátiletý muž ví, že by měl jít na vyšetření prostaty, ale nechce se mu – co kdyby tam něco našli. Nebo slečna, jejíž maminka má dědičný Lynchův syndrom, by se měla nechat vyšetřit – ale bojí se výsledku, který by znamenal doživotní vědomí zvýšeného rizika určitých nádorů.“
Psychoonkologie je dynamicky se rozvíjející obor, který pomáhá nejen se zvládáním náročných situací spojených s onkologickým onemocněním – rovněž nabízí efektivní strategie těm, kdo se v prevenci nechtějí nechat paralyzovat obavami. „Užitečnou technikou je například zkusit si jakoby nahlédnout svojí aktuální situaci pohledem těch, u kterých se nemoc zjistila až v pokročilém stavu. Většina z nich shodně tvrdí: Kdybych já měl zpětně tu možnost odhalit nemoc včas, tak bych neváhal ani minutu. Pokud se nemoc zachytí v raných stádiích, je možností výrazně více, i průběh bývá méně náročný,“ vysvětluje doktor Martin Pospíchal, autor knihy Psychoonkologie a portálu www.psychoonkologie.cz, kde mohou odborníci i laikové získat další informace z této oblasti.
Strach málem zvítězil nad šancí na život
U pana Leoše z Ivančic u Brna (nar. 1967) začala životní zkušenost se strachem na běžné kontrole po opakovaném zánětu průdušek. Zde jakožto kuřák dostal od lékařky nabídku zapojit se do Programu časného záchytu rakoviny plic. Když mu po následném CT vyšetření na specializovaném pracovišti oznámili nález na plicích, jeho první reakcí paradoxně nebylo zděšení a operaci odmítal. Vzhledem k tomu, že celých třicet let pracoval v těžkém průmyslu jako svářeč, považoval to za běžný následek svého povolání. „Myslel jsem, že se na plicích něco ukázalo jen díky tomu, že jsem třicet let svařoval. Dneska má nějaký flíček z černého řemesla snad každý, tak jsem to poprvé prostě oddálil,“ vysvětluje s odstupem času.
Zásadní roli v jeho otálení hrál také silný odpor k nemocničnímu prostředí a strach z případné operace. Podle jeho manželky Marie stačilo, aby viděl nemocnici, a striktně operaci odmítal. Zlom přišel až po třech měsících, kdy kontrolní vyšetření ukázalo, že nádor vyrostl o další tři milimetry. V tu chvíli zasáhla s plnou silou právě podpora jeho ženy, která ho přesvědčila, aby s operací souhlasil, a následně ho tlačila do poctivé rehabilitace. „Manželka mě neustále nutila k tomu, abych šlapal na rotopedu a cvičil. Nutí mě zkrátka k tomu, abych žil,“ popisuje pacient vděčně. Dnes už ví, že zbytečně ztratil čas, a váhajícím vzkazuje: „Všem bych doporučil, ať tu možnost využijí, když jim to lékař nabídne. Ať se vůbec nebojí a jdou do toho vyšetření. Zjistí to včas a zachrání vám to život“.
Obavy z diagnózy i stigma „kuřácké nemoci“
Aby pacient tuto šanci vůbec dostal, vede jeho cesta přes ordinaci. Klíčovou roli zde hrají všeobecní praktičtí lékaři, kteří svým pacientům ve věku 55–74 let – současným i bývalým silným kuřákům, nabízejí vstup do Programu časného záchytu karcinomu plic. Praktický lékař doc. MUDr. Bohumil Seifert, Ph.D. ze Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP také potvrzuje, že praxe naráží na tvrdou realitu: „Polovina oslovených pacientů v ordinaci účast v programu odmítne. Tato bariéra je dána obavami z vyšetření, strachem z nálezu a nezřídka i nechutí přestat kouřit,“ dodává lékař.
Obava, že screening vyžaduje okamžitý konec s kouřením, je zbytečnou bariérou. Bc. Michaela Tůmová z organizace Hlas onkologických pacientů připomíná, že závislost je chronické onemocnění a případný relaps není selháním. „Pro zapojení do programu stačí snaha a postupné omezování. Pacientům je nabídnuta odborná pomoc, která jejich motivaci i šanci na úspěch výrazně zvýší. Důležité je začít s odvykáním znovu i po nezdařeném pokusu,“ vysvětluje. Organizace proto v rámci projektu Cesta pacienta připravila průvodce Cesta pacienta od cigarety k abstinenci. Ten pomáhá zdravým kuřákům i lidem po diagnóze, pro které je omezení kouření klíčové pro úspěšnou rekonvalescenci a hojení po chirurgickém zákroku.
Bariérou bývá i stud kuřáků z neschopnosti se závislostí přestat. Organizace Šance pro plíce proto sází na pozitivní komunikaci. „V našich osvětových kampaních ukazují známé osobnosti, včetně kuřáků, že strach a stud je přirozený, ale lze ho překonat a jít na vyšetření. Zároveň upozorňujeme, že sledovat signály těla, jako je kašel či zadýchávání, musí i nekuřáci. Nemoc si totiž nevybírá. Sama jsem toho důkazem – jako celoživotní nekuřačce mi byl nádor diagnostikován právě na základě problémů s dechem,“ vysvětluje zakladatelka organizace Ilona Mančíková.
Moderní medicína jako opora: Od precizní diagnostiky po koordinovanou péči
Alfou a omegou všech screeningových programů jsou moderní diagnostické metody, protože pacient se musí maximálně spolehnout na případný negativní výsledek. Prof. MUDr. Milan Sova, Ph.D., přednosta Kliniky nemocí plicních a tuberkulózy FN Brno, zdůrazňuje kvalitu diagnostických pracovišť zapojených do screeningu. „Pokud pacient podstupuje CT diagnostiku v jednom z radiologických pracovišť certifikovaných v rámci Programu časného záchytu karcinomu plic, získává tím aktuálně nejvyšší možnou kvalitu tohoto vyšetření mezi tuzemskými pracovišti. Právě špičková diagnostika představuje pádný důvod, proč se o zdraví plic starat ,v předstihu’ a nečekat na problémy,“ vysvětluje přední pneumolog.
„Screening plicní rakoviny dává lidem šanci odhalit onemocnění v časném stadiu, kdy je léčba nejúčinnější a šance na uzdravení výrazně vyšší. Vyšetření je rychlé, nebolestivé a časný záchyt může zachránit život a zároveň snížit náročnost následné léčby. Podle populačních dat z Národního onkologického registru dosahuje pětileté přežití pacientů s karcinomem plic ve stadiu I v ČR přibližně 65 %. To znamená, že 65 % pacientů se dožívá 5 let od stanovení diagnózy. Vzhledem k tomu, že většina pacientů v tomto stadiu podstupuje radikální chirurgickou léčbu, lze u selektované skupiny radikálně operovaných nemocných očekávat vyšší pětileté přežití, přibližně 70-85 %,“ vysvětluje plicní onkoložka MUDr. Michaela Heroutová z Fakultní nemocnice Brno.
„I v případě, že je onemocnění odhaleno v pokročilejším stadiu, současná medicína nabízí řadu možností, jak jeho průběh účinně ovlivnit a zachovat dobrou kvalitu života. Moderní léčba zahrnuje například cílenou (biologickou) terapii, imunoterapii, chemoterapii, radioterapii či v indikovaných případech jejich kombinaci, které mohou zpomalit postup nemoci, zmírnit příznaky a prodloužit aktivní život pacienta. I proto má screening smysl podstoupit. Přijít na screening znamená udělat důležitý krok pro své zdraví i budoucnost,“ dodává lékařka.
Překážkou v podstoupení screeningového vyšetření může být také strach z toho, co by se dělo v případě pozitivního nálezu a jak by se pacient ve složitém zdravotnickém systému orientoval. S tím významně pomáhají koordinátoři onkologické péče aktuálně působící na všech pracovištích akreditovaných jako Komplexního onkologické centrum.
„Koordinátor zdravotnické péče představuje důležitý prvek moderního zdravotnictví. Zajišťuje propojení mezi pacientem, zdravotnickými pracovníky a jednotlivými službami péče. Pro pacienta by měl být hlavním kontaktním bodem, který ho provede často nepřehledným systémem zdravotní péče tak, aby v něm nezůstal sám a neztrácel se v něm. Díky aktivní koordinaci pomáhá urychlit diagnostický proces a zkracuje dobu, po kterou pacient čeká na zahájení potřebné léčby. Současně by měl být plnohodnotným členem týmu, který odlehčuje lékařům i dalším zdravotnickým pracovníkům od části administrativní a organizační agendy. Tím přispívá k efektivnějšímu využití jejich odborné kapacity,“ vysvětluje Ing. Klára Vaňková, která na pozici koordinátora působí ve FN Bulovka.
Záznam TK můžete sledovat zde:
Zdroj: Addicts PR
