Vědci jsou zřejmě blíž vysvětlení jedné z nejstarších klimatických záhad. Neobvyklý nárůst platiny v grónském ledovém vrtu dlouho podporoval teorii, že Zemi před 12 800 lety zasáhla kometa nebo asteroid. Nový výzkum ale ukazuje na mnohem pravděpodobnější scénář. Místo kosmického tělesa mohla za stopu v ledu série sopečných erupcí, nejspíš z Islandu.
V centru sporu je období zvané mladší dryas. To začalo zhruba před 12 870 lety, tedy ve chvíli, kdy se klima po poslední době ledové začínalo oteplovat. Místo pokračujícího oteplení ale přišel prudký návrat chladu. V Grónsku tehdy teploty klesly na hodnoty o více než 15 stupňů nižší než dnes a v Evropě ustupovaly lesy tundře.
Jedním z hlavních vodítek byla právě platina nalezená v grónském ledovém jádru. Už dřív se objevily úvahy, že může jít o stopu po dopadu neobvyklého asteroidu bohatého na železo. Ve hře byla i možnost, že šlo o důsledek erupce sopky Laacher See v dnešním Německu. Nová analýza ale tuto variantu oslabila. Vzorky pemzy z této erupce obsahovaly platiny minimum, nebo vůbec nic.
Důležitý je i časový sled. Přesnější datování ukázalo, že platinový signál se v ledu objevil asi o 45 let později, než mladší dryas začal. Tím padá představa, že právě tato událost odstartovala náhlé ochlazení. Navíc zvýšené hodnoty platiny přetrvávaly přibližně 14 let, takže nešlo o jednorázový náraz, ale spíš o delší proces.
Nejlépe do této skládačky zapadají islandské sopečné erupce, zvlášť ty podmořské nebo pod ledem. Právě při nich mohou vznikat neobvyklé chemické stopy, protože voda mění složení sopečných plynů a může zvýraznit přítomnost kovů, jako je platina. Tyto látky se pak mohou dostat atmosférou až nad Grónsko a usadit se v ledu. Podobné dlouhé kovové signály už vědci v grónských vrtech spojili i s mladšími islandskými erupcemi.
To ale ještě neznamená, že platina vysvětluje samotný začátek ochlazení. Výzkumníci upozorňují, že s nástupem mladšího dryasu se přesně kryje jiný signál, tentokrát silný nárůst vulkanických síranů v ledových vrtech. Právě masivní erupce v severní polokouli mohla vypustit do atmosféry tolik síry, že omezila sluneční záření a rozkolísala klimatický systém ve chvíli, kdy byl mimořádně citlivý. Platina tak zřejmě nebyla spouštěčem, ale dalším důkazem, že v celé události hrály sopky mnohem větší roli, než se dřív myslelo.
