Tehdy sedmnáctiletá Juliane Koepcke letěla s matkou za otcem na Vánoce. Místo rodinného setkání zažila horor, když se letadlo zřítilo z výšky přibližně tří kilometrů do peruánského pralesa. Jako zázrakem přežila, ale zraněná a téměř bez jídla musela sama hledat pomoc. V následujících dnech jí pomohlo to, co ji o džungli naučili rodiče. Napsali o tom The Guaridan a Nine.
Byl Štědrý den roku 1971. Let společnosti LANSA z Limy do Pucallpy vletěl do bouře a podle Julianina vyprávění zasáhl pravé křídlo blesk. Nastal chaos. Kabinou létala zavazadla, vánoční dárky i krabice s pečivem. Matka vedle ní klidně pronesla: „Teď je všemu konec.“
Juliane Koepcke was born in Lima, Peru, on October 10, 1954, the only child of German zoologists Maria and Hans-Wilhelm Koepcke. In 1968, when she was 14, her parents founded Panguana, a research station deep in the Peruvian Amazon, and took her with them. She spent about a year… pic.twitter.com/KJr2Wckqxg
— Bernard Newton (@Beeman1200) September 17, 2026
Řada tří sedadel se uvolnila a Juliane se ocitla mimo rozpadající se trup letadla. Stále byla připoutaná. Pod sebou ještě zahlédla zelený prales, než ztratila vědomí. Pád mohla zpomalit rotující řada sedadel a náraz ztlumit větve stromů. Jak přesně se ženě podařilo přežít, ale není jisté.
Probrala se v blátě se zlomenou klíční kostí, otřesem mozku, poraněným kolenem a hlubokou ranou na paži. Ztratila brýle a oteklé oči jí téměř znemožňovaly vidět. Když se poprvé pokusila vstát, znovu omdlela.
Následovala řeku
Prales pro ni přesto nebyl úplně cizí. Její rodiče byli přírodovědci a Juliane s nimi dříve žila na výzkumné stanici Panguana. Poznávala zvuky ptáků i hmyzu. Podle jejího vyprávění dopadla asi padesát kilometrů od oblasti, kterou její rodina zkoumala.
Nad hlavou slyšela pátrací letadla, pod hustými korunami ji však záchranáři nemohli spatřit. Když objevila potůček, vybavila si otcovu radu: držet se tekoucí vody. Menší tok ji mohl dovést k řece a ta k lidem.
Vyrazila v lehkých šatech a jediné botě. Postupovala pomalu a opatrně našlapovala, aby si nezranila bosou nohu. Jediným pevným jídlem během jedenácti dnů v pralese byly nalezené bonbony, které si šetřila.
Nakonec narazila na přístřešek a dočkala se pomoci místních mužů. Po záchraně se setkala s otcem, který už obě ženy považoval za mrtvé. Matčino tělo našli 12. ledna. Juliane později vystudovala biologii a vrátila se do Peru zkoumat netopýry.
