Z války ve Vietnamu si řada armád vzala ponaučení a upravila své bojové taktiky. Nejinak tomu bylo také v armádě Sovětské, která oceňovala zejména významný přínos do té doby opomíjených vrtulníků. Zdálo se, že bitevní helikoptéra už bude brázdit světová válčiště navždy. Válka na Ukrajině však toto očekávání významně nabourala.
Jak to všechno začalo
Ruská invaze začala útokem vrtulníků na malé letiště u Kyjeva. Formace deseti vrtulníků Mil Mi-8 přistála téměř současně uprostřed hlavní přistávací dráhy Antonovova mezinárodního letiště na kyjevském předměstí Hostomel a během několika minut byly na zemi desítky ruských výsadkářů. Vyšší důstojník poté vstal a pokynul výsadkářům, aby se přesunuli k budově terminálu a okolním hangárům. Rusové brzy budovy vyklidili. Týmy s protitankovými střelami chystaly své zbraně, připravené odrazit nevyhnutelný ukrajinský protiútok. Dál na letišti hořelo několik dopravních letadel. Nad hlavou kroužily útočné vrtulníky Kamov Ka-52, které občas zasáhly několik ukrajinských obrněných vozidel BTR, která se pohybovala kolem za obvodovým plotem letiště.
Prvním signálem, že tato mise probíhá, bylo dřívější ráno, kdy bylo možné spatřit dlouhou řadu vrtulníků letících nad řekou Dněpr směrem ke Kyjevu. Jakmile se přiblížily k městu, doprovodné Ka-52 a Mil Mi-35 se otočily na západ. Na břehu jim však ukrajinští vojáci připravili přivítání v podobě tepelně naváděných ručních protiletadlových řízených střel 9K38 Igla. Jeden z Ka-52 byl zasažen a zřítil se do řeky, za chvíli ho následoval druhý vrtulník, tentokrát Mi-35.
Formace pokračovala dál a během několika minut Mi-8 vysazovaly ruské výsadkáře na ranvej hostomelského letiště. To vše zaznamenalo na telefony mnoho místních lidí a brzy se videa objevila na internetu. Vypadalo to jako scény z filmu Apokalypsa, který se odehrává ve Vietnamu.
Převratná operace ruských výsadkových sil (VDV), jejímž cílem bylo dobýt letiště na předměstí ukrajinského hlavního města, začala dramaticky. Během několika minut dorazil americký televizní štáb, aby natočil ruské vojáky, kteří se vějířovitě vydali zajistit letiště. Zatím to pro jednu z nejambicióznějších vzdušných výsadkových operací v ruské vojenské historii vypadá dobře. Během několika hodin však zuřivý ukrajinský odpor operaci na dobytí letiště zmařil.
Kachovka
Rychlost odvážného ruského vrtulníkového výsadku ukrajinskou armádu zaskočila a na letišti nebyly rozmístěny žádné ukrajinské jednotky. Tento klid však neměl trvat dlouho. Do konce dne ruské jednotky odrážely odhodlané ukrajinské protiútoky a krčily se v krytech, když do nich začalo bušit ukrajinské dělostřelectvo.
Na jihu Ukrajiny probíhala další ruská vrtulníková výsadková operace s cílem zmocnit se klíčového přechodu přes řeku Dněpr. Kontingent ruských jednotek Spetsnaz se pomocí Mi-8 vylodil na obou koncích vodní elektrárny Kachovka a neporušený ji obsadil. Kilometr širokou přehradu, která je jediným relevantním zdrojem pitné vody pro celý Krym, nebránili žádní ukrajinští vojáci a během několika minut ji ruské jednotky plně ovládly. O několik hodin později dorazila právě z Krymu kolona obrněných jednotek, aby jednotku Specnaz vystřídala.
Tyto první úspěchy vrtulníkových jednotek ruského letectva se však ve všech případech ukázaly být jako krátkodobé. Ukrajinská armáda rychle mobilizovala svou protivzdušnou obranu a během následujících týdnů se na internetu objevoval nepřetržitý proud videoklipů, na nichž byly ruské vrtulníky sestřelovány ručními protiletadlovými systémy, protiletadlovými děly a v některých případech i protitankovými řízenými střelami.
Poté se začaly objevovat další videoklipy ukazující ruské vrtulníky provádějící útočné lety směrem k ukrajinským liniím. Zpravidla letěly při zemi, pak rychle nabraly výšku a jakmile vypálily salvy neřízených raket, prudce se stáhly, aby se vyhnuly přeletu nad územím kontrolovaným Ukrajinci. Ukázalo se, že ruští piloti vrtulníků přestali riskovat a již se neodvažovali vstupovat do nepřítelem kontrolovaného vzdušného prostoru, který podle hlášení z nejvyšších míst v té době už vůbec neměl existovat.
Dělostřelectvo jako protivník vrtulníků?
Válka na Ukrajině trvá již rok a za tu dobu pro piloty vyvstalo na bojišti mnoho ponaučení. Jedná se o první velkou konvenční válku od války v Perském zálivu v roce 1991 a vrtulníky v ní operují tváří v tvář integrovaným sítím protivzdušné obrany. Snad největším překvapením ukrajinské války byla hrozba, kterou pro vrtulníky představovalo stařičké dělostřelectvo. Během výše popsané bitvy o Hostomel rychlé ostřelování letiště ukrajinským dělostřelectvem účinně znemožnilo ruským vrtulníkům nebo letadlům s pevnými křídly přesunout další vojska. Ukrajinští dělostřelečtí pozorovatelé a operátoři bezpilotních letounů udržovali letiště pod nepřetržitým dohledem po celou dobu, kdy bylo letiště obsazeno ruskými vojsky. Kdykoli se v blízkosti letiště objevil vrtulník, brzy se na něj snesla palba střel. Nikdy prostě nenastal okamžik, kdy by se ruští piloti vrtulníků cítili bezpečně.
Většina ruských bojových vrtulníků je vybavena protiraketovými komplety, které mají pomoci ochránit stroj zejména proti infračerveně naváděným řízeným střelám. I tyto komplety jsou však samozřejmě minimálně využitelné proti vysoce explozivním střelám polního dělostřelectva. Ty dokázaly během několika sekund zaplnit rozsáhlé oblasti žhavými šrapnely, které účinně rozmetaly draky vrtulníků postavených z hliníku a dalších křehkých kompozitních materiálů. Dělostřeleckou palbu prostě nebylo možné porazit chytrou elektronikou.
Potvrzení trendu
V březnu začalo ukrajinské dalekonosné dělostřelectvo a bezpilotní letouny útočit na letiště v Chersonu na západním břehu Dněpru. Poté, co ruská vojska obsadila město, se letiště stalo předsunutou operační základnou pro vrtulníky Jižního vojenského okruhu. Velitelé ruských vrtulníků si byli příliš jistí a zaparkovali své stroje těsně vedle sebe na letištní rampě. Po útoku ukrajinského bezpilotního letounu 16. března zůstalo více než deset ruských vrtulníků ve stavu hořících vraků. Další infrastruktura na letišti hořela. To prokázalo, že vrtulníkové základny jsou zranitelné i vůči dělostřelecké palbě a leteckým útokům.
Zranitelné se však ukázaly být nejen ruské vrtulníkové základny. Rusko zahájilo 24. února 2022 ofenzívu s řízenými střelami, balistickými raketami a leteckou ofenzívou proti všem ukrajinským leteckým základnám. Ukrajinské letectvo se rychle rozptýlilo ze svých hlavních operačních základen na řadu polních letišť. A protože původní hrozba přetrvává, ukrajinské vrtulníky se na své základny nevrátily. V důsledku toho musely operovat v malých skupinách z rozptýlených stanovišť.
Existují desítky videozáznamů, na nichž jsou ruské i ukrajinské vrtulníky zasaženy různými zbraněmi. Ze své podstaty jsou neoficiální a je obtížné z nich vyvodit definitivní závěry. Z omezených veřejně dostupných údajů o ztrátách vrtulníků v ukrajinské válce se však zdá, že největší ztráty na obou stranách způsobují přenosné ruční protiletadlové systémy. To naznačuje, že některé prvky ochranných systémů, radarové výstražné přijímače Berjoza, laserové a elektronické rušičky President, nebo výmetnice světlic na těchto vrtulnících nejsou proti nejnovější generaci ručních PLŘS účinné.
Přežily se bitevní vrtulníky?
Už od zavedení je účinnost vrtulníkových ochranných opatření tohoto typu velmi složitou záležitostí, která zahrnuje spoustu proměnných. V ukrajinském konfliktu je pro piloty vrtulníků klíčovým problémem samotný počet a hustota protiletadlových prostředků na bojišti. S tím, jak rychle se rozšířily drony, se také k jednotkám dostávají masivní dodávky jednoduchých protiletadlových prostředků krátkého dosahu (podobné například systémům čtyřkolek s kulomety, dodávaným z České republiky).
Tyto systémy však nejsou postrachem jen pro drony, ale právě i pro piloty vrtulníků, kteří se jim dříve v takové míře bránit nemuseli. Navíc na rozdíl od Iráku nebo Afghánistánu je ukrajinské bojiště překryto integrovanými sítěmi protivzdušné obrany ve středních a velkých výškách, které tvoří protiletadlové systémy dlouhého dosahu a stíhací letouny vyzbrojené raketami s doletem mimo vizuální dosah.
Výsledkem je, že vrtulníky ve válce 21. století nejsou bezpečné ani při zemi, ani ve velkých výškách. Je proto možná na čase se ptát tváří v tvář novým hrozbám, jestli se bitevní vrtulníky šedesát let po Vietnamské válce definitivně nepřežily.
