Evropští občané potřebují, aby si jejich instituce uvědomily požadavky vzájemné závislosti a globálních rizik. Potřebují globální vizi – ne pouze místní opatření, zdůrazňuje v komentáři pro portál politico.eu David Miliband, prezident a generální ředitel Mezinárodního záchranného výboru.
Každý politický poradce vám řekne, že veškerá politika je lokální. Letošní evropské volby toto tvrzení prověří.
Proti vládním stranám se ozývá spousta místních nespokojenců, ale vzato od Gazy přes Ukrajinu a migraci až po ceny potravin a energií, bylo by luxus věřit, že řešení těchto problémů je lokální. Zahraniční politika už není jen „nice-to-have“ – stala se „need-to-have“.
Pět let od posledních evropských voleb ukázalo, jak se rizika, která byla dříve omezena v rámci zemí nebo regionů, mohou rozšířit daleko za jejich hranice. Občané Evropy potřebují globální vizi – nejen místní opatření – od zdraví našich občanů až po kvalitu jejich života, hospodářskou prosperitu a vzduch, který dýchají.
Americký budíček
Evropané si musí vzpomenout na to, co loni řekl indický ministr zahraničních věcí Subrahmanyam Jaishankar: Musejí se vymanit z myšlení, že problémy Evropy jsou problémy celého světa, kdežto problémy světa nejsou problémy Evropy.
Potřebují, aby si příští Evropská komise a Evropský parlament uvědomily požadavky vzájemné závislosti a globálních rizik. Pokud tyto instituce nepomohou řešit globální problémy, ohrozí bezpečnost a prosperitu Evropy.
Když už nic jiného, stav politiky v Americe by měl být pro Evropu budíčkem. Hrozbu nepředstavuje jen nacionalismus ve verzi „Amerika na prvním místě“ bývalého prezidenta Donalda Trumpa – s hrozbami přerušení podpory Ukrajině a uvalení desetiprocentních cel na veškeré zboží vstupující do země. Administrativa prezidenta Joea Bidena se sice stylizuje do role multilateralisty a internacionalisty, jenže stále čelí rozdělenému Kongresu a netrpělivé zemi, což omezuje její manévrovací prostor.
EU navíc již ukázala, že v reakci na velké otřesy dokáže udělat velký skok vpřed v oblasti vnitřní a hospodářské politiky. V reakci na finanční krizi v roce 2008 se členové dohodli na revizi finanční architektury bloku. Covid-19 přiměl EU k financování bezprecedentního fondu na obnovu tím, že se poprvé zadlužila. A program Fit for 55 spojil environmentální nutnost s ekonomickou výhodností. Kromě toho během jediného víkendu v únoru 2022 učinila EU dramatické kroky na podporu ukrajinských uprchlíků a přiznala jim práva na dočasný pobyt, práci a podporu.Tohle je Evropa ve své nejlepší podobě: zásadová, morální, jednotná a účinná.
Ne vždy tomu tak je. Konflikt v Gaze ukazuje, že pokud jde o řešení krizí, je schopnost Evropy využít jednotu a vliv omezená. A migrační pakt také nezastavil politiku žebrání u sousedů.
Evropské volby musí ukázat to nejlepší z Evropy – ne jen přivolat to nejhorší. Za tímto účelem představuje Evropské humanitární fórum, které se koná tento týden, šanci překlenout politické rozdíly a ukázat světu, že Evropa je připravena být řešitelem problémů, když ostatní ustupují.
Jak vyplývá ze seznamu Mezinárodního záchranného výboru (IRC) pro rok 2024, na pouhých 20 zemí připadá 86 procent celosvětové populace v humanitární nouzi a 72 procenta ze 110 milionů lidí, kteří v současné době opustili své domovy. Jde o místa, kde se konflikty, klimatická krize a zakořeněná chudoba spojují, aby zničily životy a vyhnaly lidi z jejich domovů. Na prahu nového pětiletého mandátu musí EU projednat své představy o budoucnosti.
Čtyři body nouze
Jak je uvedeno v nové zprávě IRC, existují čtyři oblasti, které takové nové myšlení zoufale potřebují. Za prvé, čelíme krizi v oblasti mírotvorby. Například Súdán – domov největší humanitární krize na světě – se nachází v kritickém okamžiku.
Konflikt a jeho důsledky metastázují rychleji, než funguje diplomacie. Po neúspěchu postupných snah o zprostředkování a příměří se 25 milionů lidí ocitlo v humanitární nouzi, sousední státy jako Jižní Súdán a Čad se potýkají se sta tisíci uprchlíků a v zemi panuje podvýživa. Nové diplomatické síly jsou nezbytné.
Za druhé, hladomor. Zatímco zemědělci v Evropě protestují, na celém světě trpí akutní podvýživou 45 milionů dětí mladších pěti let. Není divu, že takzvaný globální jih obviňuje bohatý sever, že neplní své sliby.
EU se proto musí rozhodnout pro úderná řešení, která prokazatelně fungují. Jedním z nich je průlomový, zjednodušený přístup k řešení akutní dětské podvýživy s využitím terapeutických potravin připravených k použití – o více než 90 procent účinnějších při záchraně životů a o 20 procent nákladově efektivnějších. IRC nedávno zahájilo nové úsilí, Hnutí proti podvýživě, na podporu tohoto přístupu a vyzývá EU, aby pomohla vést stanovením ambiciózních globálních cílů a prosazováním používání zjednodušené léčby k řešení krize podvýživy.
Za třetí, azyl a migrace. Vzhledem k tomu, že neexistuje spravedlivý a účinný celokontinentální systém, který by fungoval jak pro státy, tak pro osoby v pohybu, je EU odkázána na křehké dohody se třetími zeměmi. Cílem bylo zastavit příliv lidí k evropským břehům, ale ti, kteří utíkají před konflikty, klimatickými změnami a hospodářskou krizí, budou přicházet i nadále – to je silná stránka, nikoli slabina, která odráží bohatství a stabilitu. Máme také důkazy, že tento přístup nefunguje a vystavuje zranitelné osoby většímu riziku, protože převaděči se jednoduše přesměrují na stále nebezpečnější trasy. Kromě toho zkresluje priority zahraniční politiky EU – a když se politika v zemi, jako je například Niger, ze dne na den změní, EU zůstane zkrátka.
Alternativou jsou jednoduše jasné legální cesty – bezpečné cesty, které mají naději, že budou poskytnuty dříve, než se lidé vydají na riskantní cestu do Evropy. Nedávné zkušenosti z hranic EU i USA ukazují nebezpečí špatně řízené migrace. Pod politickou rétorikou je však pohřben zajímavý důkaz, že když Bidenova administrativa nabídla migrantům z Kuby, Haiti, Nikaraguy a Venezuely omezený počet legálních možností, příjezdy z těchto zemí klesly až o 44 procent.
Za čtvrté a konečně, globální problémy potřebují globální instituce, které jsou vhodné pro daný účel. Instituce, které byly po druhé světové válce vytvořeny za účelem řízení mezinárodních financí – Mezinárodní měnový fond, Světová banka a regionální rozvojové banky – čelí výzvám k reformě způsobu poskytování financí. Musí však také změnit způsob, jakým poskytují pomoc konfliktním státům, kde nyní žije 50 procent extrémně chudých.
Nová rovnováha sil
Potřebujeme pomoc zaměřenou na lidi. Jsme přesvědčeni, že když se k potřebným dostane pomoc nejen od vlád, ale i od občanské společnosti, lze dosáhnout účinnosti a efektivity a odstranit rozdíly v poskytování pomoci. Od očkování a vzdělávání až po posílení postavení žen a dívek – to je způsob, jak dosáhnout toho, aby peníze na pomoc šly dál a aby se dosáhlo více.
Volby do Evropského parlamentu budou odrážet rozmanitost Evropy a ukáží novou rovnováhu sil napříč kontinentem. Existuje však také nová rovnováha sil na celém světě, a Evropa se s ní musí spojit.
