Viktoriánská doba
Během viktoriánské doby lidé začali považovat romantickou lásku za hlavní požadavek pro manželství a rituály dvorby se staly ještě formálnějšími. Zájemce musel být oficiálně představen objektu své náklonnosti, než mohl s ní skutečně mluvit nebo aby byli viděni spolu. Po oficiálním představení, pokud chtěl gentleman doprovodit dámu domů z večírku, musel jí předložit svou vizitku; na konci večera pak žena zkontrolovala své možnosti (vizitky) a vybrala si, kdo ji bude doprovázet. Poté gentlemana informovala tím, že mu dala svou vlastní vizitku spolu s žádostí, aby ji doprovodil domů.
Dvoření se konalo v domě dívky pod bdělým okem jejích rodičů nebo doprovodu. Pokud vše proběhlo dobře, pár mohl dokonce postoupit na přední verandu. V těch dobách byli páry zřídka viděni spolu bez doprovodu; navíc návrhy na sňatek byly často činěny prostřednictvím dopisů.
Chci rozvod
Rozvod je tu téměř stejně dlouho jako manželství, což by vám mělo říct, jak moc jsme v této věci manželství pokročili. Mezi Řeky byl rozvod široce povolen; strana podávající žádost musela předložit svou petici soudci, který pak musel určit zásluhy takové žádosti.
Naopak, v rané římské kultuře byl rozvod vzácným jevem. Přesto, jakmile impérium začalo růst na moci a autoritě, občanské právo přijalo koncept, že buď strana (manžel nebo manželka) může manželství svobodně zrušit. V posledním tisíciletí byl rozvod obecně vnímán s nesouhlasem; ve skutečnosti byl v raných dnech křesťanství jediným „správným“ způsobem, jak ukončit manželství, prostřednictvím anulace – stav, který mohla udělit pouze církev. Přirozeně, britský král, který chtěl rozvést se svou ženou, to nebral. V roce 1533 si Jindřich VIII. památně přetrhl vazby Anglie s katolickou církví a navždy změnil tvář své země, jednoduše proto, že chtěl rozpustit své manželské pouto s Kateřinou Aragonskou a oženit se s Annou Boleynovou.
