Styl manželství
Koncepce manželství se výrazně lišila od kultury ke kultuře. Některé skupiny považovaly manželství za endogamní – muži měli očekávat, že se ožení ve své vlastní sociální skupině, rodině, klanu nebo kmeni. Jiní vnímali instituci jako exogamní (kde se očekává, že se člověk ožení mimo geografickou oblast nebo sociální skupinu) a někteří viděli polygamii jako nejlepší možnost (jen muži měli právo mít více manželek). Ke konci římské říše byla praxe polygamie zakázána; spolu s ní byly zakázány také zákony, které zakazovaly cizoložství, nevěru a další vztahy mimo monogamní vztah. V tomto bodě začal koncept moderního manželství nabývat tvaru a později se rozšířil do moderního západního světa.
Vstup církve
V Evropě bylo manželství historicky považováno za občanskou instituci. Kolem roku 5 n. l. začali hlavní křesťanští teologové, jako byl Augustin, rozvíjet myšlenky o manželství; následně se křesťanská církev začala zajímat o obřad. Od tohoto bodu začali křesťané žá
dat duchovní, aby obřad prováděli na křesťanských shromážděních. V 12. století oficiálně definovala římskokatolická církev manželství jako svátost, sankcionovanou Bohem. Katolíci nadále věří, že svátost manželství je mezi Bohem, ženichem a nevěstou. Na druhou stranu, reformace 16. století přeformulovala manželství jako celoživotní a monogamní smlouvu mezi mužem a ženou.
