Když se nám daří, cítíme se silní a pozitivní. Když jsme zdraví a plní inspirace, když jsme zamilovaní, je snadné se divit, proč se v jogínských textech tolik mluví o odpoutanosti. V horších časech je to však jiné.
Pokud čelíme ztrátě, smutku nebo selhání, vypadá tento koncept mnohem přitažlivěji – naše praxe odpoutanosti se stává záchranným lanem. To nás může posunout z akutního utrpení do něčeho blízkého míru.
Přesto nemůžeme do odpoutanosti jen tak přeskočit. To je důvod, proč Bhagavadgíta doporučuje rozvíjet tuto schopnost tak, že ji budeme den za dnem procvičovat, počínaje malými věcmi. Odpoutanost vyžaduje praxi a projevuje se postupně.
První fáze: Poděkování
Když se potýkáme s velkou ztrátou nebo silnou připoutaností, vždy musíme začít uznáním svých pocitů. Pracovat s nimi. Tyto pocity jsou nejpalčivějšími aspekty připoutanosti: vzrušená touha, kterou cítíme, když něco chceme, úzkost, kterou pociťujeme z toho, že to ztratíme. Nebo pocit beznaděje, který se může objevit, když něčeho nedosáhneme.
Uznání neznamená jen uznat, že něco hodně chcete nebo že cítíte ztrátu. Když něco chcete, vnímejte to, jak chcete – najděte ve svém těle požadovaný pocit. Když se cítíte nafoukaní kvůli vítězství, buďte s tou částí sebe, která se chce bít do hrudi, a řekněte: „Já, já, já!“ Spíše než zatlačit úzkost a strach ze ztráty toho, na čem vám záleží, nechte to přijít a nadechněte se. A když zažíváte beznaděj skutečné ztráty, připusťte to. Dovolte si plakat.
Druhá fáze: Vlastní dotazování
Jakmile ucítíte své pocity, budete je muset zpracovat prostřednictvím sebedotazování. Začněte prozkoumáváním pocitového prostoru, který touha, smutek nebo beznaděj vyvolává ve vašem vědomí.
Chcete-li zahájit část procesu sebedotazování, přiveďte se do kontaktu se svým vnitřním svědkem. Poté prozkoumejte energii v pocitech. Jak půjdete hlouběji do této energie, její uzlovitá, lepkavá kvalita se začne rozpouštět – prozatím. V každém procesu práce s pocity je důležité najít způsob, jak prozkoumat své pocity, který vám umožní být s nimi přítomen a zároveň od nich stát trochu stranou.
Třetí fáze: Zpracování
Ve třetí fázi odpoutanosti si začnete uvědomovat, co bylo užitečné na cestě, kterou jste právě podnikli, v úkolu, vztahu nebo životní fázi, se kterou pracujete. Bez ohledu na to, jak to všechno dopadlo. Mnozí z nás dosáhnou třetího stupně odpoutanosti, když si uvědomí, že skutečně něco získali, i když je to jen lekce, co příště nedělat.
Čtvrtá fáze: Kreativní akce
Čtvrtého stupně dosáhnete, když budete schopni začít něco nového se skutečným nadšením z činnosti, spíše než z potřeby něco dokazovat.
Ztráta nebo touha nás mohou paralyzovat, takže se ocitneme bez vůle jednat. Nebo budeme mít potřebu jednat nesmyslným, neefektivním způsobem. Jedním z důvodů, proč věnujeme čas zpracování, je to, že když jednáme, nejsme paralyzováni strachem nebo poháněni zběsilou potřebou udělat cokoli, abychom se přesvědčili, že máme určitou míru kontroly.
V raných fázích ztráty nebo v sevření silné touhy je někdy lepší udělat jen minimum pro základní přežití. Jak se však ve zpracování pohnete vpřed, začnou ve vás bublat nápady a plány a pocítíte skutečný zájem o jejich realizaci. Právě tehdy můžete podniknout kreativní akce.
Pátá fáze: Svoboda
Dosáhli jste této fáze, kdy přemýšlení o své ztrátě (nebo o věci, po které toužíte) nezasahuje do vašich běžných pocitů pohody. Touha, strach a beznaděj jsou hluboce zakořeněny v naší psychice a cítíme jejich přitažlivost, stále existuje nějaký zbytek připoutanosti. Odpoutání jsme dosáhli, když můžeme uvažovat o tom, co se děje, aniž bychom se těmito pocity okamžitě nechali zaslepit.
Pátý stupeň je stavem skutečného osvobození, který mudrc Abhinavagupta popisuje jako pocit odložení těžkého břemene. Pokaždé, když se osvobozujeme od jednoho z těchto lepkavých pocitů, odemykáme další článek v tom, čemu jogínské texty říkají řetěz pout.
