Hyeny skvrnité v tanzanském národním parku Serengeti se musí přizpůsobovat změnám v pohybu stád, která jsou jejich hlavním zdrojem potravy. Stáda býložravců se v jejich teritoriích zdržují stále kratší dobu, přesto se hyením klanům daří udržovat stabilní počet jedinců. Třicetiletý výzkum ukázal, že jim pomáhá především schopnost přizpůsobit se měnícím se podmínkám.
Vědci během třicetiletého výzkumu sledovali tři klany hyen skvrnitých v centrální části Serengeti. Zaměřili se na dostupnost potravy, změny v pohybu migrujících býložravců a vývoj hyeních populací. Výzkum zahrnoval tisíce jednotlivých zvířat napříč několika generacemi.
V posledních desetiletích se v Serengeti zvýšilo množství srážek, což pravděpodobně ovlivnilo pohyb velkých stád pakoňů a dalších býložravců. Zatímco v letech 1990 až 1994 se migrující stáda zdržovala na území hyen přibližně 12 % roku, mezi lety 2015 a 2019 to bylo už jen 7 %. Hyeny tak mají ve svých teritoriích méně příležitostí k získávání potravy.
Hyeny za potravou cestují až 150 kilometrů
Podrobnější analýza odhalila, že se hyeny navzdory změnám nezačaly výrazně více zaměřovat na jiné druhy kořisti. Jejich hlavní potravou nadále zůstávají migrující býložravci, protože místních zvířat není dostatek, aby uživila celé klany.
Hyeny proto podnikají dlouhé výpravy za potravou mimo svá obvyklá území. Tyto cesty mohou trvat až týden a dosahovat vzdálenosti 150 kilometrů. Zvláště důležité jsou pro samice s mláďaty, která zůstávají ve společných doupatech a nemohou své matky doprovázet.
„Se sezónními výkyvy v dostupnosti kořisti se vyrovnávají tím, že cestují mezi územím svého klanu a oblastmi, kde se právě soustřeďují migrující býložravci,“ vysvětluje hlavní autorka studie Mellina Sidous.
Hyení klany zůstávají početné
Přestože vědci během sledovaného období zaznamenali méně příležitostí ke krmení na území jednotlivých klanů, dvě ze tří zkoumaných skupin se dokonce rozrostly. Výsledky tak naznačují, že hyeny dokážou nedostatek kořisti ve svém bezprostředním okolí vyrovnávat změnami svého chování.
„Zdá se, že jim jejich přizpůsobivost umožňuje vyrovnávat se s omezenými možnostmi lovu na vlastním území,“ vysvětluje spoluautorka výzkumu Sonja Metzger.
Na stabilitu hyeních populací však mohou mít vliv také další okolnosti. Vědci se domnívají, že hyenám může pomáhat větší množství dostupné kořisti v Serengeti nebo skutečnost, že jich méně umírá na nemoci či při útocích lvů.
Pohyb stád navíc nemusí ovlivňovat pouze klima. Rozšiřující se turistická infrastruktura, zejména silnice a ubytovací zařízení, může některé býložravce vytlačovat z často navštěvovaných oblastí. To by mohlo částečně vysvětlovat, proč se jejich výskyt v teritoriích hyen postupně snižuje.
Zjištění ukazují, že některé šelmy dokážou na změny v dostupnosti potravy reagovat, aniž by se jejich populace zmenšovaly. Pro ochranu přírody je proto důležité sledovat nejen početnost jednotlivých druhů, ale také změny v pohybu jejich kořisti. Ty mohou pomoci lépe předvídat, jak budou celé ekosystémy reagovat na pokračující klimatické změny.
