Veterináři v Dunedinu na Novém Zélandu dělají pokroky v pomoci ohroženým tučňákům. Pokousaní, ale odhodlaní, ošetřují tyto pacienty jednoho po druhém.
Někdy záchrana druhu znamená ošetření každého jednotlivého zvířete. Veterináři v The Wildlife Hospital v Dunedinu to dělají, od malých po velké, věnují péči výhradně druhům původním na Novém Zélandu. Nemocnice se sídlem v blízkosti poloostrova Otago bohatého na divokou zvěř na jižním ostrově Nového Zélandu má ideální polohu, aby pomohla tam, kde je to nejvíce potřeba. A vzhledem k tomu, že vyhynutí ohrožuje až 80 % místní původní divoké zvěře, od ptáků kākāpō po lachtany, každý ošetřený zraněný či sirotek může být rozdíl mezi prosperujícím druhem nebo vymřením.
Je to velmi náročná práce, ale stojí za to. Tučňák žlutooký, v maorštině nazývaný hoiho, je největším druhem tučňáků, kteří žijí a rozmnožují se na novozélandské pevnině. V posledních desetiletích však jejich klesající počty způsobily posun na přední příčky národního seznamu ohrožených ptáků. Nyní je tento mořský pták se žlutýma očima jedním z nejvzácnějších tučňáků na světě.
Tučňák žlutooký, v maorštině nazývaný hoiho. Foto: Artix Kreiger 2 / CC-Zero (via Wikimedia Commons) 
Tito tučňáci žijí na divokém pobřeží poloostrova Otago na Novém Zélandu. Foto: Sabine’s Sunbird / CC-BY-SA-2.0 (via Wikimedia Commons) 
Na záchraně ohroženého druhu se podílí veterináři v The Wildlife Hospital. Foto: Kikichugirl / CC-BY-SA-4.0 (via Wikimedia Commons)
Pouze 265 hnízdících párů
Hoiho patří mezi světově nejohroženější druhy tučňáků, ve volné přírodě zůstalo jen odhadem 4 až 5 tisíc dospělých jedinců. Tučňáci se dostávají do nemocnice z různých důvodů, včetně hladovění, zranění a nemocí. Ale každé zvíře má větší šanci na přežití než kdy předtím. A to díky společnému úsilí The Wildlife Hospital a Penguin Place, nedalekého zotavovacího domova, který hoiho pomáhá od 90. let.
Před otevřením nemocnice v roce 2018 musela nemocná nebo zraněná zvířata nejprve přežít stresující převoz na Severní ostrov k ošetření. Se schopností léčit je nyní lokálně přichází vyšší úspěšnost, která přímo podporuje vzácné a ohrožené populace zvířat z jižního ostrova.
Zaměstnanci nemocnice jsou tučňákům oddaní, ale o svých opeřených pacientech si nedělají žádné iluze. „Chtějí tě kousnout, chtějí tě mlátit ploutvemi, kálejí úplně všude, ale my je milujeme,“ říká zakladatelka nemocnice doktorka Lisa Argilla a ukázala jizvy po 13 letech léčby tučňáků žlutookých.
Cesta tučňáků k uzdravení nekončí v nemocnici. Zvířata pokračují v rekonvalescenci na Penguin Place, kde před vypuštěním rehabilitují a přibírají na váze.
Přibližně 95 % ptáků dovezených do zařízení přežije, aby byli vypuštěni zpět do volné přírody. Porovnejte toto vysoké procento s malým počtem hnízdících párů – pouze 265 na Jižním ostrově, podle odhadu z roku 2019. Dopad této péče je jasný.
Problémy s financováním způsobila pandemie covid-19
Stejně jako ohrožený druh, o který se stará, se však osud Penguin Place potácí na pokraji. Zařízení je zcela financováno z prohlídek s průvodcem, které poskytuje návštěvníkům, takže pandemie zasáhla Penguin Place obzvlášť tvrdě. Centru zbývají pouhé měsíce do vyčerpání finančních prostředků, které potřebuje na krmení a péči o své pacienty.
Snahy o ochranu přírody se na Novém Zélandu dlouho prolínají s cestovním ruchem. Po celá desetiletí se lidé hrnou na divoká pobřeží poloostrova Otago, tyčící se výběžky a chráněné zátoky v naději, že zahlédnou zdejší lachtany, tuleně a tučňáky. A přestože se mezinárodní návštěvníci (a dolary z cestovního ruchu, které podporují programy ochrany) ještě nevrátili, lidé, kteří se o tato divoká zvířata starají, zůstávají. Odhodlaní, pokousaní a pomlácení ploutvemi zachraňují jednoho ptáka po druhém.
