Ozonová vrstva nad jižní polární oblastí letos překvapila vědce. Po několika problematických letech se její úbytek zpomalil a sezona skončila nezvykle brzy. Výzkumné týmy sledují, zda jde o začátek trvalejšího trendu, nebo jen o výjimku.
Každý rok se s koncem antarktického zimního období znovu objeví ozonová díra. Její velikost a délka trvání se ale výrazně mění. Letos se nad Antarktidou otevřela ve skromnější podobě než v předchozích letech a vědce potěšila svým vývojem. Podle monitoringu evropské služby Copernicus dosáhla v září zhruba dvaceti jedna milionů kilometrů čtverečních, tedy méně než loni. Navíc se začala zmenšovat rychleji a uzavřela se dřív, než výzkumné týmy očekávaly.
To je změna oproti rozsáhlejším a vytrvalejším ozonovým dírám z let 2020 až 2023. Vědci tehdy hledali příčiny jejich neobvykle velkého rozsahu. Jedna z teorií pracuje s erupcí sopky Hunga Tonga z roku 2022. Do stratosféry tehdy proniklo velké množství vody a částic, které mohly zasáhnout do chemických procesů spojených s úbytkem ozonu.
2025 Antarctic ozone hole among smallest in decades, according to @NASA and @NOAA. The annual ozone hole over Antarctica this year was relatively modest in size, ranking as the 5th smallest since 1992. Scientists attribute this encouraging trend to the ongoing decline of… pic.twitter.com/RqNfshTRPn
— Montreal Protocol Ozone Secretariat (@UNEPozone) November 25, 2025
Dlouhodobá práce nese výsledky
Odborníci zdůrazňují, že letošní vývoj potvrzuje účinnost Montrealského protokolu. Ten zakázal látky narušující ozonovou vrstvu a postupně tak umožnil obnovu přirozené chemické rovnováhy atmosféry. Podle NASA a NOAA by se podle stávajících projekcí měla ozonová vrstva nad Antarktidou vrátit na úroveň z roku 1980 až kolem roku 2066.
Vědec Paul Newman uvedl, že ozonová díra by byla letos mnohem větší, kdyby množství chloru ve stratosféře zůstávalo na úrovni z devadesátých let. Podle jeho slov se ozonové díry stále „tvoří později v sezoně a rozpadají se dřív“. Podobně mluví i evropský tým. Laurence Rouil označil letošní průběh za „uklidňující signál“ , který svědčí o postupné obnově.
Jak probíhá měření a co ovlivňuje změny
NASA detailně popisuje, že letošní ozonová díra měla průměrnou rozlohu kolem sedmi milionů čtverečních mil během hlavní části sezony. Největšího rozsahu dosáhla devátého září, kdy měřila přibližně osm celých osmdesát tři milionu čtverečních mil. Šlo zhruba o třicet procent méně než rekordní hodnota z roku 2006.
Výraznou roli hraje i počasí. Letos se nad Antarktidou vytvořil slabší polární vír, který drží chladný vzduch v oblasti kolem pólu. Teplejší podmínky zpomalují reakce narušující ozon, a tím zmenšují velikost díry. Přesto vědci upozorňují, že tento faktor vysvětluje jen část vývoje. Základní trend určuje úbytek látek obsahujících chlor a brom.
Obnova ozonové vrstvy pokračuje a letošní sezona patří k nejpříznivějším za poslední roky. Vědci na obou stranách Atlantiku se shodují, že mezinárodní dohoda z osmdesátých let jednoznačně funguje. Zároveň ale připomínají, že v atmosféře stále zůstává dost starých látek, které budou mizet ještě desítky let. Vývoj proto vyžaduje další sledování, aby bylo jasné, zda se pozitivní trend udrží i v příštích sezonách.


