Na Amazon Prime se tiše vrátil film, který dokáže proměnit obyčejný byt v místo plné stínů, podezřelých zvuků a nepříjemného pocitu, že za vašimi zády někdo stojí. The Grudge není horor, který diváka vyděsí jedním hlasitým momentem a pak ho nechá vydechnout. Je to pomalá a lepkavá hrůza, jež se přichytí na mysl a odmítá pustit. Není divu, že fanoušci varují, aby se na film nikdo nedíval sám. Zvláště po setmění.
V hlavní roli se objevuje Sarah Michelle Gellar, ikonická tvář devadesátých let, kterou si mnozí pamatují jako lovkyni upírů Buffy. Tentokrát ale nečelí jasně pojmenovatelnému zlu. Jako Karen, mladá Američanka žijící v Japonsku, vykonává práci v péči o seniory. Při jedné zdánlivě obyčejné návštěvě starého domu narazí na cosi, co se vzpírá rozumu i logice. Podivné zvuky, prázdné pohledy a tísnivá atmosféra naznačují, že dům není opuštěný, a že minulost tu stále dýchá.
Film vychází z japonské představy, že pokud někdo zemře v sevření extrémního hněvu, zanechá po sobě kletbu. Ta se vpije do místa, kde ke smrti došlo, jako skvrna, kterou nelze odstranit. Každý, kdo do takového prostoru vstoupí, se stává další obětí. Nejde o klasický příběh ducha, ale o cyklus násilí a bolesti, který se neustále opakuje a nabaluje na sebe další lidské osudy. Nešťastné osudy.
Psychologický teror
Právě tato myšlenka dává filmu jeho znepokojivou sílu. Děj není vyprávěn lineárně, jednotlivé časové roviny se prolínají a divák je nucen skládat si obraz hrůzy postupně. Nic není vysvětleno přímo, vše jen naznačeno. Atmosféra stojí na tichu, pomalých záběrech a obrazech, které působí děsivě už svou samotnou přítomností. Duch ve filmu neznázorňuje agresivní monstrum, ale cosi chladného, neodbytného a nepřirozeného.
Ohlasy diváků i kritiků se shodují v jednom: na The Grudge se nedívá snadno. Mnozí přiznávají, že po zhlédnutí měli problém zůstat sami v místnosti, jiní mluví o paranoii z temných koutů a dlouhých nocích beze spánku. Film si zároveň vydobyl silné místo v popkultuře a ovlivnil podobu moderního hororu, který se víc než na krev a šok spoléhá na psychologický tlak.
The Grudge tak i po letech dokazuje, že největší strach často nevychází z toho, co vidíme, ale z toho, co si začneme domýšlet.
